Tematiku, které se tato akce věnovala, považuji v dnešní době brutálního přepisování dějin druhé světové války a jejích výsledků za naprosto zásadní.

Děkuji všem hostům, historikům a osobnostem, které pečují o odkaz hrdinů odboje proti německé okupaci naší země za to, že na tomto semináři vystoupili s mimořádně silnými a faktograficky cennými projevy a dovoluji si čtenářům nabídnout i text mého úvodního projevu:

Přepisování dějin, válka a německé zlo

Dámy a pánové, přepisování dějin ve vztahu ke druhé světové válce, jejím příčinám, průběhu a výsledkům nabírá v posledních letech postupně na obrátkách.

Když jsem se probíral dokumenty z května roku 1945, které jsou běžně dostupné na internetu, viděl jsem fotografie takových hrůz, že jsem nemohl spát. Když v květnových dnech roku 1945 v Praze vraždili němečtí okupanti, vše bylo následně zdokumentováno.

Viděl jsem fotografie z masakru ve vile Bretschneiderových, viděl jsem fotografie hromad mrtvých žen a starých lidí, ale také hromad mrtvých pětiletých dětí, povražděných a odhozených jako odpadky do příkopu. To vše doplněné o vyprávění mých rodičů, kteří válku, německé bestiální zločiny i osvobození Prahy prožili tak říkajíc z první ruky.

Přál bych si, aby se nad těmito zkušenostmi, dokumenty i snímky zamysleli všichni ti, co se v dnešní době tak statečně snaží obchodovat s cizí krví, všichni, kteří volají do války, přesvědčení, že oni tam nepůjdou, že to budou jacísi anonymní vojáci. Jenže i ti mají své rodiny, naděje, blízké, kteří jsou na nich závislí.

Zažil jsem, co znamená žít ve válečné zóně, viděl jsem mnoho mladých vdov, nechaných bez prostředků, viděl jsem válečné mrzáky anebo vojáky, zasažené sarinem, kteří vykašlávali své plíce, viděl jsem válečné sirotky, malé děti, jak kopaly výkopy nebo v noci hlídaly staveniště, aby se aspoň nějak uživili.

Nicméně chápu, že osobní zkušenosti ve střetu s propagandou a ideologií mají jen malou šanci na sdílení. Bohužel.

Chraňme odkaz osvobození!