2013

V roce 2013 nestála premiéra Nečase jeho funkci podle všeho ani tak kauza kabelek jeho (budoucí) ženy, ale především jeho snaha jednat otevřeně se všemi partnery a zájemci o obrovskou jadernou zakázku, včetně ruského Rosatomu. Když pominu fakt, že Rusko je držitelem potřebného know-how,  má Rosatom za zády i ruskou státní banku a tudíž nemůže během stavby zbankrotovat (jako se to stalo americké firmě Westinghouse). Protože však určité kruhy nechtěly, aby se tehdejší vláda Nečase dohodla s někým jiným než právě s firmou Westinghouse, pád vlády a předčasné volby byly řešením.

2021

Dnes jsme stále v podobné situaci, kdy stejné politické zájmy vstupují do našeho předvolebního klání, a to víc než zřetelně. Je zde řada projektů výstavby jaderné elektrárny v zahraničí, které stojí zato zmínit a poučit se z jejich zkušeností, především  jako varování před podléháním tlakům ze zahraničí i ze strany vnitřní 5. kolony.

Bulharské memento

Nejmarkantnějším případem je projekt rozšíření jaderné elektrárny Kozloduj v Bulharsku, kdy výběrové řízení vyhrála ruská společnost Atomstrojexport. To se však nelíbilo zejména Američanům, kterým se  podařilo „přesvědčit“ bulharskou vládu k tomu, aby smlouvu o výstavbě této jaderné elektrárny Rusům vypověděla. Poté  podepsalo Bulharsko s americkou společností Westinghouse memorandum o výstavbě nového reaktoru v Kozloduji -  a také o pozdější výstavbě zcela nové jaderné elektrárny.

Nejenže Američané požadovali za realizaci zakázky dvakrát tolik peněz než Rusové, ale nakonec  - v roce 2015 – tento projekt úplně odmítli realizovat! V roce 2015 tak byla smlouva zrušena, Westingouse zbankrotoval a jeho majitel (japonská Toshiba) jej prodal kanadským brokerům.

Ve skutečnosti tedy tenkrát v Bulharsku nešlo o konkurenční nabídku výstavby jaderné elektrárny, ale pouze o odstranění Rusů z tohoto projektu. Výsledkem tedy je, že Bulhaři nemají dodnes ani novou jadernou elektrárnu, ani další reaktor v jaderné elektrárně Kozloduj. Kromě toho byli nuceni - po prohraném soudu - zaplatit 600 milionů euro společnosti Atomstrojexport jako penále. V roce 2017 se společnosti S.C.Electric & Gas a Santee Cooper rovněž  rozhodly zastavit výstavbu jaderné elektrárny V.C. Summer v Jižní Karolině se dvěma reaktory od firmy Westinghouse. Zákazníci tak přišli minimálně o devět miliard dolarů, které předtím byly do projektu investovány.  

Maďarská inspirace

Maďarsko nedávno zahájilo výstavbu rozšíření elektrárny v Paksi, kterou buduje Rosatom, s rozpočtem 12,6 miliardy euro za dva tisícimegawattové bloky. 40 % z této částky budou tvořit (sub)dodávky maďarského průmyslu. Navíc 10 miliard euro poskytuje Rusko jako mezivládní úvěr na tento projekt. Pro každého investora je to projekt snů. A navíc se jedná o rozpočet o třetinu nižší, než jaký plánuje česká vláda na rozšíření dukovanské elektrárny. Přitom jde o v maďarském i českém případě o zcela shodnou kapacitu plánovaných nových bloků.

Kdo – a co – ohrožuje naší energetickou bezpečnost?

Ruští a čínští dodavatelé (a to i subdodavatelé)  byli  z tendru na dostavbu Dukovan vyřazeni pod záminkou údajného ohrožení české národní bezpečnosti. V této souvislosti bych rád připomněl, že v České republice v současnosti spolehlivě pracuje přes třicet let šest (ještě) sovětských reaktorů, do kterých Rusko dodává palivo. Za celých těchto posledních třicet let k žádnému ohrožení naší energetické bezpečnosti nedošlo. Tolik fakta.

Majitelem společnosti Westinghouse je v současnosti kanadská investiční společnost Brookfield Business Partners. Tato společnost se nikde nepohybovala v oblasti energetiky,  jde o firmu specializující se na přebírání podniků z oborů, které procházejí cyklickým útlumem, jejich následnou restrukturalizací a prodejem. Z toho důvodu já osobně považuji za neskrývané ohrožení naší národní energetické bezpečnosti právě podlehnutí západním zahraničním tlakům a vazbě na zbankrotovaný Westinghouse, za kterým v posledních deseti letech zůstává řada nedostavěných reaktorů a řada kontraktů, které nebyl schopen naplnit.