Jestliže ministr vnitra a 1. místopředseda vlády, tedy bez nejmenší pochyby reprezentant politiky státu, provede něco tak nepřístojného, nedá se to odbýt jako klukovina nebo „umělecké“ gesto, jako onehdy Černého vztyčený prostředník na hladině Vltavy směrem k sídlu prezidenta (Zemana). Tohle je budova patřící ministerstvu a něco tak skandálního na ní opravdu nemá, co dělat. Stačí, že sám ministr a jeho kolegové z koalice vypouštějí neustále čím dál smrdutější signály vyúsťující v heslo „jsme ve válce“.

Nejsme, ale bude-li naše vrchnost pokračovat tímto směrem, tak není vyloučeno, že v ní budeme. Ale nebudou za to moci demonstrující „kremelští švábi“, jak jsou nazýváni arogantními představiteli moci, vinna bude právě a pouze ta elita, která nás do té cizí války žene. Která dodává jedné bojující straně naše zbraně, a když dojdou, půjčí si desítku miliard v cizině, aby mohla ve svém válečnickém třeštění pokračovat, zatímco občané budou mrznout, nebudou mít na elektřinu, jídlo a léky. Zato budou smět plést svetry.

Kdosi nazval tuto vládu „vládou národní zrady“. Možná bych to upřesnil na „vlastizrady“. Chová se srovnatelně jako vláda za protektorátu. Papouškuje hesla protektorů – a je jedno, zda sídlí v Praze nebo za oceánem, trestá ty, kdo si dovolí mít jiný názor a sdělit ho veřejně, ostouzí domnělé nepřátele – a vrcholí to trapnou vlajkou na státní budově. Tato opovrženíhodná akce je na úrovni protektorátní Vlajky či Árijského boje.

Ale proč chodit tak daleko? Kdo si ještě pamatuje na časopis Dikobraz, který do nás před listopadem 1989 ládoval propagandu prostřednictvím ubohých kresbiček miliardářů ležících na vacích peněz a zapalujících si doutník stodolarovkou, ví, o čem mluvím. Jenže opět – tehdy to byl jen časopis. Pravda, vydávaný za peníze daňových poplatníků, ale to tehdy byly všechny. Ale aby takovou příšernost napřímo platilo ministerstvo (ten pomalovaný hadr mimochodem přišel na 50 tisíc korun, za takovou sumu musí dnes průměrná rodina žít celý měsíc), to tu ještě nebylo. Komunistům stačilo nazvat Reagana imperialistou. Tihle Putina rovnou předvádějí v umrlčím saku.

Tím ovšem je nastolen docela nový komunikační diskurs: všechno je dovoleno, a čím hůř, tím líp. Tak tady je má odpověď: Vy odporné novinářské prostitutky, vy zbabělí mamánci bojující na PC z mámina gauče své války jak dětské hry, vy neukojené mocichtivé feny, vy všichni, co se tak zoufale snažíte dostat naši zemi a nejlépe celou Evropu do války, která navíc ani není naše, pusťte si na Netflixu film, „Na západní frontě klid“, ať zvíte, o čem to je na frontě, nemluvě o utrpení civilistů v zázemí! Vždyť vy vůbec netušíte, o čem to blábolíte! Ten film ukazuje jen malou část toho, co se snažíte přivolat na naši zemi, která ale rozhodně není vaše! Tohle je NAŠE zem, náš stát lidí, kteří v něm žijí, pracují, mají zde pohřbené své předky a rozhodně se jej nechtějí vzdát pro pár zaoceánských bankéřů a jejich služky usazené v našich mocenských institucích a prorežimních médiích.

Možná je to naše chyba, Té generace, která vás zplodila do světa dostatku, do světa nekonečných studentských mejdanů na Erasmu na konci světa (za naše peníze), do světa neomezené mobility a „radostí života“, do světa, v němž nemáte žádné povinnosti, jen samá práva a nároky. Za což se nám teď odměňujete sprosťáctvím a nezodpovědnými, ale zato náležitě poslušnými „dobovými tanci“. Naše generace to odnese, hořce a zklamaně. Ale vy si to – s prominutím – vyžerete. Na vás spadnou všechny ty hrůzy, které teď sami přivoláváte. Budete zmatení a bezradní, v životě jste se nemuseli o ničem podstatném rozhodovat, a najednou nastane čas, kdy, jak se říká, bude nutné se rozhodnout mezi tím, co je správné, a tím, co je snadné. Nechtěl bych být ve vaší kůži, čekají vás hrozné věci. Jistě dokážete po jistý čas svádět všechno zlo na naši generaci, která to přece „neuměla zařídit“. Ale chyba lávky: tohle už je jen vaše kafe. My se aspoň – i ve jménu vaší budoucnosti – budeme pokoušet bouchnout do stolu. Třeba to uslyší ti, kdo ještě váhají, a pomohou, dle Komenského, „vrátit vládu věcí našich do rukou našich“.