Aby se očekávané nadcházející stěhování národů zejména z Afriky před lidmi skrylo, zavádí se nové maskovací pojmy a slova, tzv. eurospeak. Uprchlík už netáhne, srdcervoucí obrázky pečlivě naaranžovaného mrtvého chlapečka jsou již okoukané. Nadále nás má dojímat nikoliv běženec, ale zachráněný trosečník. Toho je nutné podle námořního zákona a mořského práva vytáhnout z vody a dopravit do nejbližšího přístavu. Jenže EU k tomu dodává důležité upřesnění: do bezpečného přístavu. Tam mu budou poskytnuty všechny životní potřeby a bude moci požádat o vízum nebo o azyl směrem do Evropy. Fakt, že „trosečníci“ sami ztroskotali vždy, když byla přivolaná loď neziskové organizace dostatečně blízko, už nikdo neřeší.

Večer budou vládnout imigrantské gangy

Imigranti už nebudou „přerozdělováni podle kvót“ z Německa do střední a východní Evropy, protože vznikl silný odpor lidí. Evropská unie si proto vymyslela lišáckou kličku, že „trosečníky“ vybaví nějakými pofiderními dokumenty na základě „údajů“, které jim dotyční namluví. Poté už je dopraví jako legální imigranty do Německa, načež je odtud „přesídlí“ do zemí „dosud nezasažených imigrační vlnou“. Hádejte, kam to asi bude? Vše poběží potichounku, media ani nešpitnou („vždyť jsou zde legálně“). Než si lidé nového vývoje všimnou, bude nově příchozích tolik, že se situace v Česku nebude lišit od  německých poměrů. Večer budou na ulicích vládnout už jen imigrantské gangy.

Gauner může zůstat

V podobném stylu se diskutuje o další změně dublinských pravidel. Cílem zřejmě je, aby bylo možné imigranty vnutit (tedy „přesídlit“) „dovnitř“ Evropy, ale už ne vypovědět „ven“ ty, kteří se na dobytém území chovají jako zvířata. K dosažení kýženého stavu svými rozhodnutími výrazně pomáhají ultraliberální nadnárodní soudy. V takových praktikách se vyzná Evropský soud pro lidská práva při Radě Evropy ve Štrasburku a poslední dobou v nich „exceluje“ hlavně Soudní dvůr EU v Lucemburku, který v podstatě vypovídání blokuje. Převaděčské neziskovky se samozřejmě navíc starají, aby u nás i ten nejhorší gauner mohl zůstat za bezmocného přihlížení českých bezpečnostních a cizineckých orgánů. Máme zde totiž podle EU také zavést institut „strpění“ pro odmítnuté (resp. národními státy vyhoštěné) ilegální imigranty. Ti sice nedostanou azyl (resp. jim může být de iure odebrán), ale budou moci nadále zůstat bez povolení a takřka beztrestně v hostitelské zemi.

Čeká nás diktatura trosečníků?

Posiluje se role „neziskovek“ v poskytování služeb „záchrany trosečníků“. Tím je třeba rozumět přepravní služby přes Středozemní moře zdarma, lépe řečeno za peníze evropských daňových poplatníků. Neziskovky budou stát nad zákonem, vše je povoleno ve jménu „záchrany trosečníků“ a „humanity“. Dokonce se pro tyto účely plánuje vytvoření dalších fondů. Diskutuje se o ukončení podpory libyjské pobřežní stráže, která alespoň z části blokuje proud nelegálních imigrantů přes moře do Evropy. Začíná se uplatňovat upravený trestní zákoník proti těm, co si dovolí nebýt dostatečně šťastní, když je imigrant přepadne anebo jim znásilní malou dceru (nebo babičku). Aby lidi neměli strach z migrantů, zakrývají jej ještě větším strachem z klimatické katastrofy, kdy zblblé děti jdou za svými krysaři jako poslušné ovečky bojovat za lepší klima.

Strčte prst do štičí tlamy

Strach z ruského (čínského, tureckého, íránského, atd.) nebezpečí je také účinný, protože ho jsou plná média, zatímco o milionech totálně neintegrovatelných Afričanů, kteří se třesou na německé sociální dávky, se cudně mlčí! Proti strachu z migrace se nejlépe bojuje ještě větším strachem z války. Musím říct, že ve světle výše zmíněných okolností začíná mít snaha EU o postupné odzbrojení obyvatelstva hlubší smysl. Povšimněme si nicméně jedné důležité věci: není zde vůbec nic, co by řešilo, nebo jakkoliv umožňovalo, repatriace nelegálních migrantů. Celá příslušná legislativa, souhra orgánů EU, neziskovek a veřejnoprávních médií působí totiž efektem štičí tlamy: dovnitř se vklouzne hladce a cestě ven brání obráceně postavené zuby. V našem případě funkci zubů zastávají promigrační a protievropské zákony, rozhodnutí lidsko-právního a evropského soudu, politické neziskovky, OSN a další. Myslím, že vše o cíli celé migrační politiky EU i o jejích úmyslech s národními státy a původními Evropany vypovídá dostatečně.

Nebudeme se mít čím bránit

Migrační vlna v letech 2015 až 2017 byla opravdu jenom zahřívacím kolem, jehož účelem bylo „vychytat“ poslední zbytky práv národních států postavit se vnucování naprosto neidentifikovaných imigrantů zejména z Německa. Cílem je přivést další milion afrických venkovanů do (zejména) střední a východní Evropy, která dosud nebyla rozvrácena. Lidský příliv, který nás čeká, bude totiž podle všeho řádově větší. Bude podpořen brutálním nátlakem Evropské komise a Soudu Evropské unie na neposlušné členské státy unie. Pozornost bude upřena zejména na státy Visegrádské čtyřky (Polsko, Česko, Maďarsko, Slovensko). Přiznejme si: na potopu nejsme připraveni (a skoro si myslím, že je to úmyslně), a nebudeme se mít jak ani čím bránit.

Co už nevyřeší medvěd, ale czexit

Pravdou je, že všechno výše uvedené „dobrodiní“ máme a brzo se nám dostane v ještě větší míře „díky“ našemu členství v EU. S Evropskou unií se opravdu nemusíme strachovat o budoucnost naší nebo našich dětí. Žádnou totiž mít nebudeme – my ani ony. V uvedené souvislosti se mi vybavuje cynický vtip: Co má turista dělat, když potká medvěda? Nemusí dělat nic, všechno vyřeší ten medvěd…Necháme se zničit a zotročit? Já rozhodně nechci takovou vizi pro sebe, ani pro svoje děti a vnuky. Náš lék v SPD se jmenuje vystoupení z Evropské unie, tj. czexit.

Jiří Kobza je členem Poslanecké sněmovny zvoleným za politické hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD)