Jde o to, že bývalý velitel Vojenské policie Otakar Foltýn se stane „vládním koordinátorem pro strategickou komunikaci.“ Chtělo by se při té příležitosti připomenout nesmrtelný televizní výstup exministryně Langšádlové, která na dotaz, co bude její prioritou v úřadu, pravila, že „strategická komunikace“. A když pak byla tázána, co to znamená, odpověděla, že to je „když se komunikuje strategicky“. Nechme však bajek a věnujme se oné aktualitě, neboť je zatraceně vážná.
Strategickou komunikaci státu tedy bude od června řídit plukovník Otakar Foltýn. Jeho nový odbor dostane na starosti také „obranu proti dezinformacím“. Foltýn je totiž – po komickém vládním zmocněnci pro oblast médií a dezinformací (tak zněl plný oficiální název jeho funkce) Michalu Klímovi a neviditelném poradci Pojarovi (poradce pro národní bezpečnost Pojar je ovšem jinak docela viditelný, v médiích je pořád, je to de facto skutečný ministr zahraničí, nedávno byl vyjednávat v Číně) - prvním asi opravdu vážným nebezpečím pro svobodu slova v naší zemi. Jen pohleďte, co pravil na dotaz webu Echo 24: „Laciným disidentům snižujícím hrozbu dezinformací vzkazuji, aby si našli definici dezinformace a pomalu si ji přečetli. A ujišťuji je, že bude-li někdy ohrožena svoboda projevu, budu první na barikádě na její obranu.“
Bojové zanícení je u vojáka v civilní funkci vždycky víc hrozba než příslib. Ale zde je na stole ještě několik velmi zásadních otázek. Foltýn bude na Úřad vlády přeložen z Vojenské kanceláře prezidenta republiky prý zatím na půl roku. Před dvěma lety byl Foltýn členem pracovní skupiny ministerstva vnitra, která měla na starosti přípravu rozporuplného zákona proti šíření dezinformací. Snahy o prosazení nové legislativy ale nakonec vyšuměly. Zejména proto, že nikdo se nebyl schopen dobrat jakékoli aspoň trochu věrohodné definice pojmu dezinformace, na kterou se teď ale o pár řádek výše Foltýn odvolává. Je to zvláštní kruh: nevíme, co to je, ale budeme to hledat a trestat.

Vláda má prý teď od příchodu Foltýna velká očekávání. Alespoň podle slov ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL). „V této věci jako vláda přešlapujeme na místě a měli bychom dělat víc,“ řekl ministr. Jak si svou práci představuje, popsal Foltýn těmito slovy: „Hlavní náplní práce bude přesně to, co plyne z názvu funkce, tedy koordinace. Některé státní instituce sice už mají odborníky na strategickou komunikaci, ale aby byla skutečně strategická, musí být autentická, hodnotová, sladěná s činy a především jednotná. A toho se dosahuje koordinací.“ To je tak trochu jako „předvolání k podání vysvětlení ohledně činění atd.“ Takové hezké posttotalitní ptydepe. Nebo že by zde předpona post před adjektivem „totalitní“ byla navíc?

Mnozí pozorovatelé, a patřím k nim, ale varují, že toto zavání omezováním svobody slova. Čím méně přesně vydefinujeme „skutkovou podstatu“, tím volněji si můžeme překládat její dopad, a tedy i vybrat případné sankce. Opět vzpomeňme: většina politických procesů v 70. letech za normalizace nebyla za konkrétní činy proti režimu, nýbrž za „pohoršování, příživnictví, pobuřování“ atd. Čili samé vágní a těžko prokazatelné, ale současně i obtížně vyvratitelné pojmy. A máme to tu zase. Foltýn prý obavy lidí z omezování svobod pociťuje, ale prý jim nerozumí. „Vnímám to, i když je to úplný nesmysl. Máte ovšem pravdu, že negativní sentiment se tomu někteří užiteční idioti kremelské propagandy snaží dát a celkem se jim to daří,“ uvedl.

Aha, takže vrcholný státní úředník mluví o občanech jako užitečných idiotech a v podstatě kolaborantech s cizí moci. I to už pamatujeme, aspoň ze stránek dějepisu. Autorem tohoto nesmrtelného sousloví měl být jistý Uljanov vulgo Lenin. Vladimír Iljič.

Je zde ale další ďáblík skrytý v detailu. Jestliže je Foltýn z Hradu jen „vypůjčený“, komu bude podléhat? Prezidentovi, celé vládě nebo jen premiérovi? To nikdo neřekl a z kontextu to nevyplývá.

Podle dosavadních zkušeností s generálem na Hradě bych ale řekl, že nejspíše jemu. Vzpomeňme, to on to byl, kdo po skončení Zemanova mandátu přetáhl veškerou agendu milostí z ministerstva spravedlnosti k sobě na Hrad. To on nás poučuje, že se musíme vzdát práva veta v rozhodování v orgánech EU. To on nám vnucuje přijetí eura, protože prý nám „nic jiného nezbývá“.

To on se ihned po svém zvolení setkal s generály Koudelkou a Řehkou, přičemž vzestup těchto šéfů ozbrojených sborů a jejich proměna ve veřejně vystupující politiky se kryje s jeho funkčním obdobím. K ničemu z toho jej Ústava neopravňuje.

Jak se zdá, generál neodložil frčky. Kdo ví, zda neprovádí každé ráno na třetím nádvoří u Svatého Víta politické školení svého mužstva? Že byla chyba umožnit vstup do nejvyšší funkce vojákovi, nadto vycvičenému za bolševika, víme už dlouho. Jestli z naší země ale chce dnes udělat nějaký vojensko-prezidentský režim, měli bychom mu v tom rázně zamezit.