Ukrajinská vláda se na svém mimořádném zasedání rozhodla stáhnout z parlamentu kontroverzní návrh zákon o základech státní politiky v přechodném období. Návrh obsahoval pravidla reintegrace některých území, především Krymu a té části východoukrajinské oblasti Donbas, kterou od jara 2014 ovládají proruští separatisté. Předlohu poslala ukrajinská vláda do parlamentu loni v srpnu. Návrh počítal s vyvozením osobní odpovědnosti za počínání „během okupace" a se zrušením zákona o amnestii pro povstalce, který i tak dosud nevstoupil v platnost. To je zpráva, z níž lze vyčíst nejednu souvislost.

Předně je zřejmé, že Ukrajina nemá ve svém čele úplné šílence a sebevrahy. Stažení zákona bylo podmínkou Ruské federace před nadcházející schůzkou s reprezentací Ukrajiny a zástupci Francie a Německa. Ukrajinská vláda pochopila, že nemůže přijít s tak demonstrační provokací, která vrací vzájemné vztahy mezi Moskvou a Kyjevem do času horké války na Donbase. Stažený návrh zákona má asi stejnou brizanci, jako kdyby Putin přednesl nárok na oživení Společenství nezávislých států, které vzniklo Bělověžskou dohodou z 8. prosince 1991, která zároveň ukončila existenci SSSR. Připomeňme, že tu smlouvu podepsali prezidenti Ruska a Ukrajiny Boris Jelcin a Leonid Kravčuk a předseda Nejvyšší rady Běloruska Stanislav Šuškevič, a dále premiéři Ukrajiny Vitold Fokin a Běloruska Vjačeslav Kebič a ruský státní tajemník Gennadij Burbulis. Nemyslitelné? Jistěže, dějiny se mezitím změnily k nepoznání. Putinovo Rusko není Rusko Jelcinovo a dnešní Ukrajina není ta z časů Kravčuka. Dnes jsou to dva suverénní partnerské státy. Slovo partnerství je zde klíčové. Ukrajinská vláda v tomto případě prokázala, že je zná a respektuje.

Zato ze strany Západu slyšíme docela jiný tón. Americký prezident Biden chce poslat do Pobaltí a států východní Evropy dalších 5000 vojáků, přičemž jen v Polsku už je dnes 4000 amerických vojáků a stejné množství v Pobaltí. Co toto chřestění zbraněmi znamená, je jasné. USA nutně potřebují vyvolat konflikt na východě střední Evropy na hranici s Ruskem, aby mohly posunout východní hranici NATO a amerického vlivu. Všimněme si, že už se nějak přestalo hovořit o budoucím vstupu Ukrajiny do EU. Z toho lze dovodit, že tu jde za viditelnými kulisami o ekonomický konflikt Ameriky a Evropy. Proto také USA tlačí Německo k nespuštění plynovodu Nord Stream 2, který však byl financován z velké části německými investory a je ve výsostném zájmu německé ekonomiky. V tomto úsilí jsou USA zajedno s Ukrajinou, přes niž doposud tekla do střední Evropy většina ruského plynu. Z toho pak plynuly Ukrajině značné zisky oficiální i pobočné. O tom, jak je děravý tamní ruský plynovod a jak Ukrajina za plyn Rusku chronicky neplatila, víme už dlouho. Ostatně Gazprom nejméně dvakrát v poslední době z těchto důvodů Ukrajině zastavil dodávky plynu. V listopadu 2015 a v březnu 2018. Rusko se chová jako standardní kapitalistická země. Už dávno Kreml není místem hospodářského a politického dozoru nad satelity. To jen v Bílém domě a několika západních metropolích (a našich médiích) se neustále straší čertem sovětské minulosti.