Děkuji, paní předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, milí kolegové, vše nejlepší v novém roce. Já bych vás rád krátce seznámil se stanoviskem poslaneckého klubu SPD k navrhované změně v podobě nastavení příspěvku na bydlení, který podpoříme. Podpoříme, protože si myslíme kdo rychle dává, dvakrát dává a ti lidé to potřebují. To ovšem neznamená, že to považujeme za vhodnou a už vůbec ne za komplexní, úplnou nebo konečnou formu pomoci občanům, rodinám, domácnostem postiženým stále rychleji rostoucí cenou energií a nákladů na bydlení.

Vláda zde v podstatě postupuje onou příslovečnou cestou nejmenšího odporu, když občany, kterým raketově stoupnou náklady na bydlení, posílá na úřad práce do fronty se žádostí o příspěvek na bydlení s tím, že možná půjde o žádost úspěšnou, ale dost možná, že také ne, protože vláda sice navrhuje mírné zvýšení tohoto příspěvku, ale parametry pro nárok na něj jsou - tedy poměr faktických nákladů na bydlení k celkovým příjmům domácnosti se nemění. Stále ztížený, ba až nemožný přístup k tomuto příspěvku tak mají pracující občané ve srovnání s těmi nepracujícími. A tím nemáme na mysli seniory a zdravotně postižené. Stejně obtížný přístup k tomu příspěvku pak mají nadále občané, kteří žijí ve vlastních nemovitostech, ve vlastních bytech nebo domech nebo, jak vidím já ve svém okolí, že si zabydlují na celý rok chaty, aby ušetřili.

Velkým problémem je i enormní administrativní náročnost žádosti o příspěvek na bydlení, obsahová i časová, a taky skutečnost, že dle odborné studie nedávno zveřejněné na serveru Seznam Zprávy mnoho osob, které by na tento příspěvek měly právní nárok, o jeho existenci ani nevědí. Ta studie odhaduje, že se jedná až o dvě třetiny občanů s tímto nárokem, to znamená zhruba 300 000 osob, zejména seniorů. A co se týče seniorů, systémovým řešením místo jejich odkazování na ponižující a složitou proceduru žádostí o sociální dávky, nejen růstu energií ve vztahu k této skupině našich spoluobčanů, by bylo zavedení minimálního zvýšení starobního důchodu aspoň ve výši minimální aktuální mzdy, což je dlouhodobý návrh hnutí SPD.

Ale podívejme se na tento problém i z hlediska těch lidí, žadatelů, protože bychom měli mluvit i o morální rovině problematiky, tedy o nutnosti podstoupit proceduru žádosti o sociální dávku, která je pro pracujícího občana v mnohém ponižující. My, co jsme tady druhé období, tak si pamatujeme na zoufalý pokus o zavedení tzv. sockarty, která měla vlastně usnadnit výběr sociálních dávek na základě magnetické karty. Proti tomu se ozvala celá řada asociací a spolků s tím, že vlastně je to - abych citoval pana Krásu - označení pro socky, a proto to nechtěli. Nicméně ve srovnání s tímto návrhem ten systém sociálních karet byl propracovanější.

Ale také bych rád podotkl, že řešíme následky tam, kde by každá zodpovědná vláda řešila příčiny. My bychom měli jít až k pověstným kořenům, k jádru problému, a tím je tzv. společná energetická politika Evropské unie, naše zapojení v jednotném energetickém trhu Evropské unie včetně spekulativního modelu obchodování s emisními povolenkami, kterým naprosto nesmyslně zahazujeme naši komparativní výhodu spočívající v tom, že až dosud jsme soběstčnými výrobci a exportéry elektřiny. Zahazujeme tedy s tím i naši energetickou soběstačnost a bezpečnost ve jménu zelené ideologie tzv. obnovitelných zdrojů, kterou nám diktuje Brusel a Berlín. A co tím získáváme? Snahou politiků zalíbit se Bruselu získáváme pouze narůstající energetickou chudobu českých občanů a možnost sponzorovat německé výrobce energie z větrníků a solárních panelů a v blízké budoucnosti, po zprovoznění plynovodu Nordstream 2, i dost pochybné privilegium nakupovat ruský plyn z Německa s německou přirážkou. To ještě nehovořím o naprosto šíleném a devastujícím plánu Evropské unie, Zelené dohodě pro Evropu, který naše předchozí vlády bezhlavě odkývaly a který ve stylu poroučíme větru dešti nařizuje členským státům likvidaci lety prověřených kvalitních a levných energetických zdrojů v pochybném kurzu skokového snižování emisí, který je mnohdy doslova v rozporu s přírodními zájmy, zdravým rozumem a jehož důsledky na biosféru zatím nikdo zodpovědný a kvalifikovaný nespočítal.

Vidíte, že všechno souvisí se vším a ta energetická chudoba, kterou řešíme pro určitý segment našich občanů, má dalekosáhlejší kořeny a dalekosáhlejší příčiny a je nejvyšší čas, aby se vláda začala zabývat příčinami, nikoli důsledky a aby myslela i na budoucí generace a vystoupila z tohoto energetického sebevražedného vlaku, dokud je čas. Energožebračenky totiž nejsou cestou, je to jen vábnička na odvedení pozornosti od skutečných příčin drahé elektřiny a neochoty této vlády tuto věc řešit, protože poníženě dokazovat svoji vlastní chudobu na úřadech je něco lidsky tak hrozného, pakliže nejste obratným manipulátorem, který žije ze sociálních dávek celý život, ale jste člověk, který celý život pracoval a najednou prostě zjišťujete, že práce nestačí k tomu, aby vás uživila a musíte jít poníženě dokázat, že jste chudý, že vlastně nic nemáte a vyplňovat spousty papírů a přesvědčovat úředníky - já nevím, kdo z vás si to dokáže představit, že by se v této situaci ocitnul. Takže mysleme na ty lidi. Myšlenka selektivní pomoci, jakkoli je dobrá, tak na mě v tomto momentu dělá dojem, že s vaničkou vyléváme i dítě a že se to vlastně otáčí proti těm lidem, kterým by měla pomoct, protože řada z nich na tuto pomoc nedosáhne, nebude mít odvahu, nebude mít kuráž, bude se stydět jít dokazovat, že je chudý, že se mu nepovedl život, že vlastně není schopen uživit svoji rodinu. A to si myslím, že asi bychom neměli nějakým způsobem opomíjet a snažit se vymyslet takový systém, který pomůže těm lidem, protože nejde jenom o lidi, o soukromníky. Jde o malé firmy, jde o živnosti, které jsou také závislé na té elektřině a v podstatě ten nárůst cen je pro ně víceméně likvidační.

Takže samozřejmě, jak jsem řekl, my to podpoříme, protože aspoň něco, aspoň něco z toho bude, ale dovolím si navrhnout, abychom se velmi důkladně zamysleli nad tím, jak to celé přepracovat, aby to bylo funkční, aby to obsáhlo co možná nejvíc lidí bez toho, že bychom je hnali tou uličkou hanby, chudoby, kterou by museli dokazovat. Já vám děkuji za pozornost.