Jenže,odmítl podepsat nevýhodnou smlouvu s EU a navíc, jak se obávám, někdo dostal chuť ovládnout kohouty jednoho z hlavních plynovodů do Evropy, ukrajinské ocelárny a vůbec zdroje. Bylo tedy nutno se jej zbavit a tuto již tak slabou ekonomiku rozvrátit, aby mohlo přijít na „privatizaci“ státních podniků.

Řada amerických i evropských politiků se ohání svalnatými slovy o sankcích proti Rusku, ale nějak zapomínají podotknout, jak moc je světová ekonomika na Rusku závislá. Ale možná počítají s tím, že to odvede pozornost občanů od toho co se ve skutečnosti na Ukrajině děje. Vzpomeňme si, jaký byl mediální lynč v případě Vítkovských žhářů. Naše „nezávislá, nestranná a pradomluvná“ média, jsou najednou velmi rezervovaná v tomto případě (až na pár čestných výjimek,abych někomu nekřivdil).

Ukrajina je na pokraji občanské války a především na pokraji obrovské humanitární krize, kterou očividně nikdo z podílníků na jejím vzniku nehodlá a nebude řešit. Jenže dopady spadnou k nám ve formě desítek tisíc zoufalých uprchlíků, kteří s rodinami se budou snažit zachránit holé životy a najít místo, kde budou moci přečkat, než se to neštěstí přežene a oni se budou moci vrátit do toho, co zbylo z jejich domovů. Náš vydrancovaný stát na to není připraven, lidsky, materiálně,technicky, finančně ani politicky. Proto si dovolím vyzvat všechny rozumně uvažující politiky, ať nechají zbytečnosti na potom, a starají se, aby nás uprchlická vlna nezaskočila. Situace na Ukrajině může být velice rychle podobná tomu, co se děje v Sýrii. Pro naše úřady a vládu to znamená, že buďto budeme se schopni o uprchlíky postarat, nebo nás zaplaví jako obrovská vlna zoufalých bezdomovců, ale s celými rodinami, malými dětmi, se starci. Budeme se na ně dívat a radovat se, že to nejsme my, kdo je v bryndě, nebo najdeme způsob, jak jim umožnit přežít?Nějak se s takovou vizí nedokážu ztotožnit. Ve světle ukrajinské krize mi připadá naprosto nepřijatelná myšlenka relokace zadržených ekonomických imigrantů z jižní Evropy do Střední a severní. Ekonomickou imigraci navíc pod direktivou Bruselu, nelze než velmi rozhodně odmítnout. Čekáme totiž tu humanitární.

S humanitární krizí bohužel také přichází byznys s pomocí, nerůznější organizace se budou snažit napojit se jako pijavice na penězovody pomocí, vypisovat sbírky,inkasovat granty,jenže většina z nich dokáže většinu získaných peněz spotřebovat sama pro sebe. To mluvím pouze o organizacích v mezích zákona, nemluvím o mafiích, pro které jsou katastrofy také lukrativním obchodem. Jedinou obranou je to, že musí zákon předepsat, že z peněz, získaných na pomoc při neštěstí, je povoleno pouze 25% spotřebovat na režii spojenou s řešením a naplněním projektu a 75% musí být prokazatelně doručeno jako materiální pomoc postiženým, nebo na vybudování uprchlického tábora (opět podle zákona o veřejných zakázkách). Musíme si uvědomit, že je zde mnoho hyen, které čekají kdy se budou moci přiživit. Buďme na ně připraveni, ať jim to nevyjde.