Znáte rčení, že někomu něco jde, jako lačnému sr*ní?

Tak přesně tak by se dal popsat český přístup k ruským aktivitám u nás. Zatímco naši přátelé v Pobaltí bez váhání vyhostili ruské velvyslance, zatímco Poláci jim zabavují majetky, u nás máme třeba takový Ruský dům v Bubenči. A co tam rusové dělají? V první řadě se určitě válejí smíchy po podlaze a nemůžou se nabažit toho, jak si s nimi neumíme poradit. To bohužel není vtip.

Ruský dům v Praze je centrem proputinovské propagandy, odkud se podle tajných služeb, odborníků i médií šíří dezinformace. To je samo o sobě obrovskou bezpečnostní hrozbou, děsivé je ale i to, že s tím Česká republika není schopná roky nic udělat.

Zřizovatelem centra je agentura, na kterou Evropská unie uvalila sankce. Před vazbou Ruského domu na špionáž varuje česká BIS, zcela jasně odsud Rusko šíří lži. Podobné instituce už některé evropské státy uzavřely.

A my? My nic.

O všech hrozbách víme, všechny je „monitorujeme“, z Ruska máme obavy, ale odvaha na to, abychom aktivně zvýšili svou vlastní bezpečnost, ta nám chybí.

A nemyslím si to sám, ve Stockholmu jsem mluvil s řadou našich partnerů, kteří to sledují zčásti s nepochopením, zčásti s obavami, protože špionské hnízdo v Bubenči je hrozbou pro celou Evropu.

Jediný, koho naše nerozhodnost nijak netrápí, je Rusko. Jeho propagandisti, špioni a Putinovi sluhové sedí pohodlně dál ve svých nemovitostech v Praze, vesele vymýšlí, jak by rozklížili stát, nerušeně odposlouchávají okolí a smějou se, jak bezzubí proti tomu jsme.