Po důkladném seznámení s návrhem se ukázalo, že by to nebyla vláda Petra Fialy, kdyby návrh neobsahoval nepatrný háček, který ovšem vláda zapomněla zmínit. Velkorysý rozpočet Ministerstva dopravy je postavený na půjčce od EIB a také na virtuálních penězích SFDI. Vláda se tímto krokem dostává do zcela bizarní situace, která nemá v historii naší země a sestavování státního rozpočtu obdoby. Podívejme se na to popořádku.

Prvním velkým přešlapem je skutečnost, že vláda ve státním rozpočtu počítá s prostředky získanými prostřednictvím vydaných dluhopisů SFDI. Dost možná jste o této možnosti nevěděli a slyšíte ji teď vůbec poprvé. Pokud ano, pak nejste sami. Ani já osobně jsem o této možnosti nevěděl a dost možná je to také tím, že SFDI tuto možnost nemá a také ani nikdy předtím neměl.

Vláda v čele s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou a ministrem dopravy Martinem Kupkou v lepším případě jaksi zapomněla, že SFDI podle stávající legislativy tuto pravomoc prostě nemá a pokud by SFDI začal vydávat takovéto dluhopisy, byl by tento krok protizákonný.

Zdá se tak, že vláda tak jaksi počítá s tím, že zákon umožňující tuto možnost velmi pravděpodobně plánuje protlačit v rychlosti a na sílu Poslaneckou sněmovnou. Pokud tomu tak skutečně je, pak se musím ptát, zda vláda skutečně vnímá Poslaneckou sněmovnu jako relevantního aktéra zákonodárného procesu, který aktivně vstupuje do procesu tvorby legislativy, nebo pouze a jen jakousi povinnou zastávku, kterou se nemusí bůhví jak dlouze zabývat a jednoduše ji odbýt. 

Obávám se, že druhá varianta je pravděpodobnější. Nedovedu si totiž jinak vysvětlit, jak v takovém případě může vláda počítat s příjmy, na které prostě ze současné legislativy nemá nárok a nemůže tak s nimi v současném návrhu státního rozpočtu na rok 2023 počítat! Prostě nemůže! Tyto prostředky nemá k dispozici a jsou to virtuální peníze, které nemají jiný cíl než pouze opticky snížit celkový deficit. Kromě toho vláda v rozpočtu také počítá s desítkami miliard korun (konkrétně s 27,6 miliardy korun) z kasy Evropské investiční banky.

Musím uznat, že rozpočet o objemu téměř 151 miliard korun je na první pohled velmi velkorysý. Na druhou stranu ono aby nebyl. Zhruba jedna pětina rozpočtu jsou totiž dluhy, které do budoucna půjdou přímo za resortem dopravy a zajímalo by mě, jak výraznou část jeho rozpočtu budou tvořit splátky těchto dluhů. V tuto chvíli nikdo z nás nemůže vědět, jak výrazným zásahem tyto splátky budou a zda se v důsledku splácení nezodpovědně vytvořeného dluhu nakonec jednou nebudou muset omezovat investice nebo dokonce zastavit. Vláda říká A, ale současně zapomněla dodat i B. Kolik budou úroky z této půjčky? Jak budou vysoké splátky? Kolik let budeme tento dluh splácet? A nestane se, že v důsledku splátek budeme škrtat v příštích letech v rozpočtu ŘSD nebo Správy železnic?  To jsou otázky, na které bohužel nikdo z nás nezná odpovědi…

Závěrem bych chtěl říct, že hnutí ANO bylo, je a vždy bude konstruktivní opozicí, která apriori nebude proti návrhům jenom kvůli tomu, že nejsme ve vládě tak, jako jste to minulé volební období dělali Vy. Hnutí ANO rádo podpoří smysluplné návrhy vlády, pokud jsou prospěšné pro Českou republiku a její občany. Pokud přijdete s opravdu dobrým návrhem, rád klidně vystoupím na plénu a před celou Poslaneckou sněmovnou vládu pochválím. V tomto případě tak ale učinit nemohu.

Vláda totiž nejenže nezodpovědně zadlužuje Českou republiku o dluhy, které budeme jednou muset splatit. Špatný návrh státního rozpočtu ovšem maskuje za jednoduché účetní triky, které nejsou ničím jiným, než “čáry máry s čísly”. Takový rozpočet ovšem jako rozpočtově odpovědný člověk podpořit nemohu a prosím proto také všechny kolegy, aby si sáhli do svého svědomí a položili sami sobě otázku, zda by takto diletantsky sestavený rozpočet podpořili, pokud by se jednalo například o jejich domácnost.