Děkuji za slovo, paní předsedající.

Teď tedy v rámci tohoto bodu nebo k tomuto bodu budu vystupovat ne jako zpravodaj, ale v rámci obecné rozpravy. A v úvodu toho svého vystoupení navážu na předřečníka na pana poslance Radima Fialu. A chci být kritický vůči vládní koalici primárně ve smyslu toho pozadí a dění a priorit, které tady ve sněmovně projednáváme ve vztahu právě k tomuto zákonu. Ono je to jak červená linka, řeknete, proč to znovu opakujeme, když jsme to říkali na výboru mediálním neboli volebním a když jsme to říkali také při prvním čtení tady na plénu, ale my to prostě musíme zopakovat, aby to zaznělo, aby to občané České republiky slyšeli.

Znovu v kontextu tohoto projednávaného zákona z našeho pohledu nedůležitého a nepodstatného, co se týká času, tedy ve smyslu toho, jestli se to stane dnes, zítra, za týden nebo řekněme za dva, za tři měsíce, tak se tady znovu vracím k dění ve sněmovně, k tomu včerejšímu dění. Všichni jste viděli, jaké priority opozice, jaké priority hnutí ANO definovalo, co považujeme za zásadní, aby tato sněmovna projednávala. Ať je to energetika, ať jsou to problémy v sociální oblasti, neskutečné osobní problémy lidí ve zdravotnictví. Státní rozpočet, který, jak včera krásně popsala moje kolegyně předsedkyně našeho klubu Alena Schillerová, prostě není hotový, není připravený a je potřeba se mu věnovat, protože se blíží v případě nedořešení těchto věcí ohromné problémy a ohromné hádky a diskuze tady ve sněmovně. Přesto vládní koalice stále trvá na tom, prosazuje, tak, aby, když se to nestalo včera, aby dnes tedy tím prvním bodem byla pouhopouhá změna počtu členů jednotlivých mediálních rad. A zkuste si sami odpovědět a zkuste se zeptat i svých voličů, kteří vám dali před více než rokem důvěru, jestli tohle je věc, kterou potřebujeme řešit. My jsme přesvědčeni, že tohle dnes opravdu řešit nepotřebujeme.

Ten argument opírám i o to, že my do jisté míry jsme s vámi, respektive s předkladatelem tohoto zákona s panem ministrem Martinem Baxou ve shodě, a to v tom smyslu, že vládní koalice si dala do svého programového prohlášení novelu těchto zákonů, říká připravíme velkou novelu, budeme se jí věnovat. A mohu kvitovat snad i jménem předsedy mediálního výboru Aleše Juchelky, že jsme měli včera řekněme nějaké úvodní, seznamovací nebo počáteční jednání se zástupcem s panem náměstkem z Ministerstva kultury a bylo avizováno, že zástupci opozice budou k projednání této velké novely přizváni. Tak, jak jsme to dělali my ve vztahu k vám v tom minulém volebním období, ať už to byla novela liniového zákona, který funguje velmi dobře, není nad ním žádný spor, anebo ať to byla novela zákona stavebního, který sice teď vládní koalice mění, ale na kterém jsme také se snažili najít alespoň nějakou bazální míru shody a kterému jsme se trpělivě věnovali jenom mezi tím prvním a třetím čtením tady ve sněmovně více než půl roku.

Tak znovu opakuji to, co jsem už řekl při prvním čtení: Přece i takovou věc, jako je změna nebo nějaká úprava systému nominací do těch mediálních rad a poměru jednotlivých komor nemusíme řešit teď, když bychom se už teď třeba od těch devíti hodin tři čtvrtě hodin mohli věnovat třeba právě energetice. Nebo třeba právě personální krizi na úřadech práce, která je opravdu extrémní a opravdu šílená. Ale chápu, že máte mezi sebou nějaké koaliční sliby, koaliční dohody, že tady mezi malostranskými paláci, Úřadem vlády a dalšími budovami v centru Prahy běhá rudý zarudlý pan senátor Smoljak, který se prozradil i tím, že na svůj Facebook po prvním čtení radostně napsal: Rady, mediální rady budou konečně v našich rukou! Tak myslím, že touhle větou pan senátor Smoljak přesně popsal, o co mu jde a jak ohromný ústupek museli kolegové z ODS v rámci pětikoalice udělat. A věřím, že i přes trochu odlišný názor pana ministra kultury zkrátka museli kývnout na to, že tahle věc se teď narychlo takhle projedná, aby pan senátor Smoljak to konečně měl ve svých rukou.