Navzdory tomu, že se potýkáme již s několikátou vlnou, tak na politické scéně vládne naprostá nepřipravenost, média pouští zmatečné informace a znovu a znovu se ukazuje, jak moc chybí jakýkoli plán. Když pandemie udeřila poprvé, tak se to snad dalo ještě omluvit tím, že šlo o bezprecedentní situaci, na kterou svět – a tudíž ani Česká republika – nemohl být připraven. Samozřejmě to není tak úplně pravda. Československo v historii zažilo několik podobných situací a mělo plány i pro takové události, ale dejme tomu.

První vlna… a ty další

Během první vlny pandemie se česká společnost semkla. Všichni šili roušky, nosili si navzájem nákupy, sousedsky a komunitně se podporovali a dělali vše pro to, aby to bylo alespoň trochu snesitelné. Bohužel »elity« udělaly vše proto, aby do této nálady zasely co nejvíce chaosu a polarizovaly společnost do takové míry, aby jakékoliv opatření nebo návrh polovina fanaticky vyžadovala a druhá kategoricky odmítala. Nedivím se celé řadě pochybností, neboť to také bylo období, kdy se neprůhledně zadávaly zakázky a mnozí vycítili jedinečnou příležitost, jak napakovat své kapsy. Naprosto chápu rozčilení občanů. Zvláště ve chvíli, kdy se ukázalo, že během pandemie procento nejbohatších své majetky znásobilo a zbytek – tedy 99 % občanů – to zaplatil.

Od té doby se pohybujeme v tomto bludném kruhu šílenství. Pokaždé přijde vlna nakažených. Nemocnice se zahltí, zdravotnictví začne kolabovat. Přijdou naprosto náhodná a často i protiprávní a protiústavní opatření, malé a střední podniky upadnou do existenčních problémů, lidem se znehodnocují úspory vlivem inflace a dochází ke zdražování základních životních potřeb.