Společností, která toto nahlédnutí umožnila, byl německý CureVac. Předem je třeba upozornit, že se jedná o firmu, která vývoj vakcíny ještě nemá dokončený.

Možnost nahlédnout do dosud přísně tajné smlouvy však nepřišla bez omezení. V prvé řadě si ji přečíst mohli pouze poslanci Evropského parlamentu, a to na místě a za podmínek určených Komisí. Smlouva měla být také značným způsobem anonymizována a některé její zveřejněné části měly být úplně začerněny.  Do čítárny si poslanci nemohli donést nic, kromě listu papíru a tužky. O tom, co ve smlouvě viděli, nemohou navíc s nikým mluvit. Ač jsem od začátku považovala tato omezení za nesmyslná a celou možnost přečtení si smlouvy za frašku a pouhou hru na veřejný dozor, byla jsem rozhodnuta se do Bruselu i za současných ztížených podmínek cestování vydat a smlouvu si osobně přečíst. Vycházela jsem totiž z předpokladu, že většina smluv na nákup vakcín uzavřených Komisí bude aspoň v jádru podobná. Po sérii mailů, které jsem si vyměnila s pracovníky Evropské komise, mi byl přidělen termín v čítárně a já se vydala na cestu. V den mé rezervace se však Komise rozhodla, že smlouvu se společností CureVac zveřejní pro úplně všechny na internetu. Stalo se tak po nátlaku, který jsme s kolegy vyvinuli na debatách se zástupci Komise ve výboru ENVI. Poté, co někteří z poslanců žijících v Bruselu již v minulém týdnu smlouvu viděli a zjistili z ní, že v ní je většina zásadních věcí začerněna, tudíž neexistuje prakticky žádný důvod, proč zbytek tajit před veřejností.

Každopádně, místo cesty na Evropskou komisi, jsem si zveřejněný text otevřela ve své kanceláři. Co jsem z notně upravené a začerněné smlouvy nakonec po všech peripetiích zjistila? Dalo by se to shrnout konstatováním, že pokud takto vypadá i smlouva se společnostmi Pfizer a BioNTech, nemůžeme se divit, že s námi vytírají podlahu a dělají si co chtějí. V prvé řadě, ve smlouvě je začerněno prakticky vše, co je pro nás i pro veřejnost podstatné. Všech sedm příloh, ve kterých se tyto detaily nacházejí, jsou prakticky celé začerněné.  Nikdo se tak nedozví cenu, kterou za vakcínu CureVac zaplatíme, rozvrh jejích dodávek do jednotlivých členských zemí EU ani to, kolik si jednotlivé členské státy EU vakcíny objednaly. Nicméně – to, co přečíst jde, není rozhodně nezajímavé: Ze zbylého textu se totiž dozvíme, že společnost CureVac je výhradním vlastníkem vakcíny, a to i za situace, kdy firma CureVac dostala desítky milionů EUR od EU, německé vlády a charitativních fondů na výzkum vakcíny a výrobní kapacity k urychlení její produkce (čl. 1.20.1 smlouvy). Členské státy EU odpovídají za veškeré možné škody a újmu na zdraví, která by mohla očkovaným osobám podáním vakcíny vzniknout (čl. 1.23.3 smlouvy). Z této odpovědnosti ve smlouvě existují výjimky, za kterých se členský stát může vyvinit, nicméně ty byly začerněny, takže je neznáme (čl. 123.4 smlouvy). Jediná jistota je, že stát bude z veřejných peněz hradit veškeré škody a újmy, které očkováním vzniknou. Nakoupené vakcíny můžeme darovat nebo prodat pouze ostatním členským státům EU nebo EEA.  Vakcínu tak nesmíme bez souhlasu společnosti CureVac darovat mimo tyto hranice, a to ani rozvíjejícím se zemím třetího světa a už v žádném případě zadarmo (čl 1.10 smlouvy). Vakcínu nelze bez souhlasu CureVac darovat dokonce ani jako humanitární pomoc Světové zdravotnické organizaci (WHO). Dokonce se členské státy zavázaly že budou kontrolovat a aktivně bránit neziskovému sektoru, aby vakcíny, které dostal od státu, distribuoval komukoliv mimo hranice EU. Pokud členský stát prodává vakcínu dál jinému státu EU či EEA, může tak učinit pouze za stejnou cenu za jakou ji koupil od společnosti CureVac.  Začerněny jsou i podmínky, za kterých si mohou jednotlivé členské státy objednat vakcínu tzv. bokem, nad rámec toho, co jim zajistila společně EU.