Jestli předejít, to nevím. Každopádně EU mohla celkový průběh kovidového žití dávno usměrnit. Místo toho ale Unie dala přednost zájmům farmaceutických koncernů před lidmi. Evidentně ne poprvé, bohužel, ne naposled.

Ale zpět ke smlouvám s výrobci vakcín. Možná si vzpomenete, ale byla jsem první z českých europoslanců, který kritizoval, že se před lidmi úzkostlivě tají. Nejenže si plivli do tváře všichni, kteří mají jinak plná ústa transparentnosti, ale zejména dostali políček daňoví poplatníci, kteří předražené účty za vakcíny nakonec musejí zaplatit. A to nejhorší, co z toho možná vzešlo, je právě nedůvěra.

Nemožnost vidět, na čem se Evropská unie i státy se soukromými společnostmi domluvila, zaselo v mysli lidí neskutečné množství otázek. Třeba to, proč si výrobci vakcín nechtějí ručit za případné vedlejší účinky. Sama jsem přívrženkyní očkování – bez něj by dodnes celý svět sužovalo nespočet šířících se nemocí, které jsou už – alespoň v našich končinách – desítky let historií. Nedivím se ale, že spousta lidí prostě nedůvěřuje očkování, když jednání jsou od začátku vedena netransparentně a jako hlavní vítěz vždy vychází výrobce. Ať to dopadne jakkoliv.

Několikrát jsem vyzývala Evropskou komisi, aby uvolnila patentová práva, která jsou zárukou neskutečných zisků farmaceutického průmyslu (nejen) s léčivy proti Covidu-19. Vždyť ostatně velká část výzkumu vakcín byla placena z peněz daňových poplatníků, tak proč by nyní díky tomu měl dál bohatnout farmabyznys? Volaly po tom odborné kruhy i mnohé státy. Bezvýsledně.

Ne Covid-19, ale nenasytnost světových miliardářů, nekompetentnost států a neschopnost Evropské unie postavit se farmaceutickému průmyslu vytvořila podmínky pro dohady a skepticismus vedoucí k tomu, že nemalá část obyvatel se očkovat odmítá. Díky nim si teď procvičujeme řeckou abecedu v mutacích koronaviru. Tak si na ně vzpomeňte, až budete mít zakázaný vánoční večírek, trhy nebo návštěvy Vašich blízkých v nemocnicích či domovech pro seniory.