... zajímavý tím, že mi ho svého času pochválil jeden nefalšovaný docent přes genderistiku a nejméně jedna sluníčková "vítačka". Takže má co říct oběma stranám. Kdysi byl vystaven na iDnesu, kde mi ale zrušili profil. 

Všude samá feministka! Proč se feministky neozvou?

Ty dvě věty jsou asi nejčastějšími odkazy na "feminismus" v debatách o islámské expanzi. První je typická pro muže – mačoidní chlapáky, kteří na feminismu zazlívají, že kvůli němu ne a ne sehnat správně poslušnou partnerku, což má být příčinou rozpadu západní rodiny, pokles porodnosti a vůbec zvrácenosti euroamerické civilizace.  Druhá je typická pro ženy, rozčarované, že proti islámu nevystupují všechny ty ženskoprávní spolky. Cítíme nesrovnalost. Je-li všude "samá feministka", tak proč nezašlapou misogynní islám do země? Odpověď najdeme v historii feministického hnutí.

Vše začalo bojem za Rovnoprávnost - hlasovací právo, svobodu právních úkonů bez manželova svolení. Začíná 20. století, leckde ještě nemají ani všeobecné hlasovací právo pro muže. Ovšem už tehdy se mezi požadavky feministek (dobově "sufražetek") objevují i požadavky společenské. To vyžaduje přibližování mužskému světu. Obraz té doby známé ze starých filmů: Nataša Gollová v kalhotách a Magda Vašáryová stříhající si vlasy.

Sufražetkám se nemůžeme divit, když si uvědomíme, co předcházelo: pozdní 19. století s viktoriánskou či biedermaierovskou morálkou, dámičkami v korzetech, rodinnou pohodou okolo třené bábovky, dětičkami v námořnických oblečcích a porcelánovými panenkami ve skříni. Měšťanská pohoda, po jejíž ztrátě mnozí dodnes roní slzy.

Jenže my víme, že ženy jsou různé. Vedle porcelánových panenek existují i ramenaté stavbyvedoucí. No a právě pro ně byl viktoriánský svět vězením.