Předešlu ale, že mohamedánské zločiny se nepředvídají snadno. Je to tím, že s nápadem jen si tak vybouchnout může přijít naprosto kterékoli alláhující zblblo, třeba když ho opustí káfirská (tj. "nevěřící") nevěsta, dítko v evropské školce omylem pojí vepřového, nebo se při ranní modlitbě uhodí do čela trochu víc, než je zvyklé. Z rodu těchto neplánovaných a z principu nepředvídatelných atentátů byl třeba Předvánoční výbuch ve Stockholmu, 2012 (pro připomenutí:
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/219403-po-pokusu-o-sebevrazedny-atentat-ve-stockholmu-jeden-mrtvy.html) - a takový útok může přijít skutečně kdykoli a kdekoli. Stačí, když je v místě přítomno nadprahové množství "dobrých věřících", přičemž tím prahem je jakékoli číslo vyšší než 0.

Jenže atentáty, jako ten předvánoční stockholmský, mívají relativně málo obětí - protože co si budeme povídat, pro náhodně zradikalované zblblo nebývá tak snadné, vybuchnout na více místech současně, domluvit se s komplici, nebo si pořídit do kalacha tolik nábojů, abyste vystříleli celý rockový koncert. Zaměřme se tedy na útoky aspoň trochu koordinované,útoky, za nimiž stojí někdo inteligečně přesahující průměrného návštěvníka mešity, útoky mající aspoň trochu koherentní politický cíl. Tedy takové, jakých jsme byli svědky v New Yorku 11.9. 2011 (cíl: ukázat muslimskému světu, že ani Amerika není bezpečná, a Američanům, že islám má větší koule, než by kdy čekali), v Paříži 13. 12. 2015 (cíl: ukázat, že sebevstřícnější politika vůči "migrační krizi" není dost vstřícná), v Kolíně nad Rýnem o Silvestru 2015 (cíl: ukázat statisícům přišelců, že Němky a další Evropanky lze osahávat a prznit bez trestu) či v Bruselu 22. 3. 2016 (cíl: ponížit Evropany o nejkřesťanštějším z křesťanských svátků, a to přímo v hlavním městě EU).

Nedělejme si iluze, že by postkomunistické země Evropy - tedy státy V4. ale o Pobaltí, Rumunsko či Bulharsko - nebyly v hledáčku džihádistických plánovačů a takříkajíc "na řadě". Radikálové zejména německých a rakouských mešit je pokládají za následující cíl, jen co bude definitivně dobyto a zlomeno vlastní Německo. (Pokud se mě ptáte, jak to vím, tak - vím, on opravdu není problém zjistit, co se káže v těch radikálnějších mešitách třeba v Berlíně či ve Vídni). Na druhé straně zde je konzistentní, a z mohamedánského hlediska drzá, snaha "nové EU" o obranu - tu snahu nejlépe symbolizuje maďarský Orbánův plot, jasné "ne" slovenského prezidenta Fica na téma vzniku islámských komunit, nebo nejnovější prohlášení polské premiérky Szydlové, že její země nepřijme žádné unijní kvóty. Česko, viděno zvnějšku a bez znalosti detailů tuzemské politiky, jakoby lavírovalo - je zde prezident Zeman, je zde sílící hnutí mající ve znaku přeškrtnutou mešitu, ale je zde i Sobotkova vláda s její otevřeně protinárodní politikou. Přesto je v připrchlických manuálech právě Česko označeno za "nebezpečnou zemi" - myšleno nebezpečnou islámské imigraci. A ono není divu - naše azylantské tábory skutečně jsou oploceny a prezident Zeman působí na filmových záběrech jako mocnější muž, než je ve skutečnosti.

Kdybych měl - na místě teroristického plánovače - vybrat pro útok jednu středoevropskou zemi, Maďarsko by to nebylo. Plot je přece jen plot, premiér Orbán v sobě nezapře bojovníka a národním jídlem tam je perkelt, což samo o sobě napovídá, s jakou by se případní útočníci potázali. Totéž platí o Polsku - tamní statisícové protiunijní demonstrace, křižácký étos tamních katolíků a vzpomínka na Sobieského okřídlené husary u Vídně by mi připomněly, že prostě jsou na světě národy, s nimiž si neradno zahrávat. Slovensko, a sna mi to slovenští přátelé prominou, je příliš malé a pozapomenuté na uspořádání pořádného rošamba. (Fakt to není míněno jako nějaké znevažování nám nejbližší země, coby gymnazista žijící ve Frýdku-Místku jsem do slovenských hor jezdíval aspoň jednou měsíčně a tu zemi stále miluji, byť to tam mám z Jihočeska daleko ... ovšem stejně "daleko" to tam mají i hlavní světová média, o která jde při teroristických atentátech až v první řadě).

Zbývá tedy Česko s drzým prezidentem (kterého je třeba "potrestat"), nerozhodnou vládou (která se sklání i před rodinou Šabatů, natož před skutečným nebezpečím) a mediálně oblíbenou Prahou (sídlo spousty redakcí, reportérů globálních médií - prostě známý a fotogenický cíl).  Když se pokusím vcítit do mysli plánovače atentátů, vyjde mi, že útok v Praze by mohl "zastrašit ty šílené české islámofoby", otřást jejich spojenci zejména z německého hnutí PEGIDA, určitě by dlouho zaplňoval stránky světových novin... Navíc by čeští vítači, v čele s amerických velvyslancem Shapirem, by získali záminku ke tvrzení, kterak ten "zlý, zlý Zeman" ohrožuje vlastní zemi. Vláda by proti tuzemskému islámu nepodnikla nic, atentát by vylekal i polské, maďarské a slovenské drzouny.