Miloš Zeman roku 2006 napsal knihu Vzestup a pád sociální demokracie. Ovšem až volby v říjnu 2017 ukázaly hloubku pádu sociální demokracie, která získala jen 7,28 % hlasů. Tolik měla sociální demokracie před nástupem Miloše Zemana do jejího čela roku 1993.

Účet za Sobotkovo vládnutí s ANO

Příčina neúspěchu vznikla v rozhodnutí Bohuslava Sobotky udělat vládní koalici s ANO Andreje Babiše. Sobotka vytvořil poprvé po roce 1989 vládu velké koalice dvou nejsilnějších stran. Bohuslav Sobotka byl ve stínu Andreje Babiše, který byl nejviditelnějším členem vlády. Kdo byl spokojen s činností vlády, její úspěch spojoval s Andrejem Babišem. Kdo nebyl spokojen s vládou, nepodpořil Andreje Babiše, ale ani Sobotku. Volební pád sociální demokracie je součástí nákladů za Sobotkovu vládu, kde byl Andrej Babiš nejsilnější osoba vlády. Krátce před volbami začal být Sobotka antibabišovský. Důvěryhodného bojovníka s Babišem však nemohl sehrát ten, kdo s Babišem roky vládl. Uspět na Sobotkově místě mohl jen někdo, kdo by Babiše zastínil. A takový nebyl žádný člen vlády za sociální demokracii.

Hrozba komunálních voleb

Stranický vůdce je základem volební úspěšnosti strany. Ve vedení sociální demokracie nemohou být lidé, kteří stranu dovedli k historickému debaklu. Sjezd až v dubnu 2018 je pozdě. Na podzim 2018 jsou komunální volby. Ve velkých městech dochází k volbě občanů podle celostátních preferencí. V takovém případě bude mít sociální demokracie v Brně jen 4 mandáty a v Praze nemusí překročit 5% uzavírací klauzuli. Každým dnem, co zůstává současné vedení ve funkci, se zvyšuje předpoklad, že komunální volby ve velkých městech dopadnou pro sociální demokracii katastrofou.

Tradiční voliči sociální demokracii utekli

Sociální demokracie měla dva typy voličů. Jeden proud přivedl do strany Miloš Zeman. Jsou to voliči, kteří chtějí tradiční sociálně demokratické hodnoty založené na přerozdělení určité části nadměrného bohatství ve prospěch chudších. V kapitalismu má bohatství tendenci se soustřeďovat do rukou několika lidí. Proto sociální demokracie bojuje za decentralizaci moci a větší zdanění velmi vysokých příjmů. Tato skupina voličů přestala sociální demokracii za Sobotky věřit a utekla od ní.

Druhou, ale výrazně menší skupinu voličů představují neomarxisté. Jde o lidi, kteří chtějí podíl na moci využívat k vnucování svého vidění světa a dobra jiným skrze zavádění povinností v různých oblastech života, které většina nechce. Příkladem může být nepovedená inkluze ve školství či absurdní důsledky omezování podávání piva a vína spojené s protikuřáckým zákonem anebo Chovancův cenzorský úřad na Ministerstvu vnitra, který pod rouškou boje s dezinformacemi prezentuje názory na to, co není správné číst. Jsou to vize posílat matky od dětí do práce a otce od jejich role hospodářského zajišťovatele rodiny z práce na otcovskou dovolenou, když většina matek chce být s dětmi a většina otců chce mít šanci zajistit rodinu.

Sociální demokracie se musí rozejít s neomarxistickou touhou měnit společnost, která o to nestojí. Chce-li získat opět přes 25% voličů, musí zdůraznit ekonomickou prioritu v přerozdělení bohatství, které nevzniklo z práce lidí, ale z jeho hromadění, a oprostit se od různých pokusů o sociální experimenty. Tak jako se rozešla ve 20. století s ekonomickým marxismem, je třeba se rozejít s neomarxismem.

Sociální demokracie a prezidentská volba

Miloš Zeman má podporu přes 30 % voličů pro první kolo prezidentské volby. Tedy asi tolika voličů, kolik měla sociální demokracie, když byl jejím předsedou. Jsou to i bývalí voliči sociální demokracie, které Sobotkova politika odpudila. Prvním krokem k jejich návratu je podpora Miloše Zemana v prezidentských volbách.

(převzato z Profilu)