Rozumná vláda si uvědomuje, že zde není proto, aby ji lidé věřili či dokonce milovali, ale aby spravovala stát a lidmi odvedené daně. Lidé, kteří vládě nevěří, nadávají na ni, ale platí daně a dodržují právní normy, nejsou z pohledu rozumné vlády o nic méně hodni respektu.

Ideologizujícím vládám nestačí, aby lid platil daně a poslouchal. Chtějí ovládnout myšlení lidí či alespoň zakázat kritiku toho, co vláda hlásá. Taková vláda cenzuru potřebuje, protože se nedívá na lidi jako na občany, kteří jsou partnery vládě, ale jako na poddané, které může ovládat a kteří nesmí veřejné prezentovat jiný názor, než je názor držitelů moci.

To, co si člověk čte, je výsledkem jeho svobodného rozhodnutí. Četbou nikoho neruší. Samotná četba či poslech informací je projevem osobnosti člověka v jeho soukromí. Člověk vážící si jiných lidí vychází ze zásady, ať si každý čte, co chce. Člověk či vláda pohrdající názorem jiného mu chce vnutit své vidění světa i skrze zákazy a omezení toho, co si ke své četbě může zvolit. Je to ponížení jiného člověka, proto je pro mne cenzura morálně nepřijatelná.

Za Husáka a Jakeše jsem poslouchal rozhlasové vysílání BBC. Někdy to šlo. Jindy byl poslech rušen, že nebylo rozumět. Přitom jsem všemu, co tam říkali, nevěřil. Užíval jsem však tento informační zdroj, který jsem kombinoval s tehdejší vládní propagandou u nás, ale i s dalšími zdroji. Ne vždy se totiž informace týká toho, co je předmětem boje různých propagandistů. Zajímavý byl vývoj zpravodajství o britsko-argentinské válce o Falklandy 1982. BBC byla přirozeně probritská a zprvu bylo československé zpravodajství vyvážené, protože vládní propagandisté zpočátku nevěděli, zda se mají postavit na stranu nepřátelské Británie či na stranu vojenské argentinské vlády, která také odmítala komunismus. Nakonec převážila nenávist k Británii, což symbolizovalo, že československé zpravodajství britský název Falklandy zaměnilo za argentinské Malvíny.

Pamatuji si, jaké rozčílení, pocit ponížení a zároveň odpor k husákovsko-jakešovskému režimu ve mne vyvolalo, když jsem se natěšený na vysílání BBC zaposlouchal do kvíkotu rušiček a nezbývalo, než rádio vypnout, neboť luštění obsahu zprávy z pár zachycených slov nemělo smysl. Vláda sice dosáhla toho, že jsem vysílání v daný den neposlouchal, ale také dosáhla toho, že jsem vládu nenáviděl, protože zásah do toho, co si doma poslouchám, jsem vnímal jako vládní urážku a ponížení.

Po listopadu 1989 jsem tento pocit nezažil. Znovu se dostavil v únoru 2022, kdy vláda Petra Fialy ve spolupráci se sdružením CZ.NIC učinila cenzorský zásah proti některým webům. Znovu mne vláda ponížila a urazila. Znovu chce jako za Husáka strkat rypák do toho, co si doma čtu nebo poslouchám. Vláda, která se cpe lidem do jejich soukromí, je vláda nemravná. Nikdo ji nedal morální právo provádět cenzuru. Skutečně je tak těžké respektovat jiné lidi v tom, ať si každý čte, co chce?

Vzepětí občanů a debakl veřejnoprávních médií