Co v novele není - požadavky na nemocnice

Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek straší, že novelu pandemického zákona potřebuje pro opatření v nemocnicích. Ovšem ve vlastní novele pandemického zákona z roku 2022 není o covidových opatřeních v nemocnicích ani slovo.

Původní pandemický zákon z února 2021 upravuje možnost zákazu návštěv v nemocnicích nebo zařízení sociálních služeb. Ale je to nadbytečné. I v minulosti byly běžně omezovány návštěvy v případě výskytu chřipky a zákon k tomu nebyl potřeba. Stanoví to ředitel zařízení. Ani dítě ve škole nemůže přijímat návštěvy, ale musí se řídit školním řádem. Chce-li ministerstvo, aby tak nemocnice činily jednotně, může to jako zřizovatel uložit ředitelům státních nemocnic a po domluvě s kraji, to mohou učinit rady krajů vůči krajským nemocnicím.

Původní pandemický zákon z února 2021 umožňuje Ministerstvu zdravotnictví přikázat poskytovatelům zdravotnických služeb vyčlenit věcné, technické nebo personální kapacity ve zdravotnických zařízeních. I tato pravomoc není v novele pandemického zákona řešena. Tyto věci může rozhodnout ředitel zařízení bez zákona a Ministerstvo zdravotnictví a kraje je mohou po ředitelích vyžadovat jako zřizovatelé a vlastníci.

Novela pandemického zákona se řízení nemocnic netýká. I bez zákona dosáhne Ministerstvo zdravotnictví v součinnosti s kraji uplatněním práv zřizovatele požadovaného cíle.

Co v novele je - hrubé omezení práv lidí

Novela v době, kdy covid oslabuje, posiluje omezování lidí. Partička, která v posledních letech na Ministerstvu zdravotnictví proslula pošlapáváním práv lidí, ignorací zákonů i soudních rozhodnutí, zneužila novelu pandemického zákona k rozšíření vlastní moci. Vyšla z toho, co ji Nejvyšší správní soud zakázal, protože na to neměla zákonnou oporu, a do novely si to napsala. Nově by i bez nouzového stavu chtěla omezovat hospody, hotely, kluby a paušálně omezovat lidi i bez toho, že jsou podezřelí z nákazy. Zákon o ochraně veřejného zdraví totiž i bez novely pandemického zákona umožňuje omezení restaurací a dalších služeb, ale jen v případě podezření z nákazy. A to je to, co skupině lidí na Ministerstvu zdravotnictví vadilo. Nemohla soudu prokázat, že zdravý člověk, který neměl rizikový kontakt, je podezřelý z nákazy jen proto, že se odmítl podílet svým tělem na vakcinačním kšeftu.

Dalším výplodem covidistické partičky z Ministerstva zdravotnictví je návrh, aby karanténa a izolace byla nařizována lidem i ústně a dálkově. Tedy telefonem, SMS zprávou či neověřeným mejlem. Jde o narušení dosavadního přísného přístupu státu ke způsobu, jakým lze omezit osobní svobodu. I dnes tak postupuji krajské hygienické stanice, ale jde jen o zdánlivé karantény. Karanténa musí být dosud nařízena písemně a doručena postiženému člověku. To, že návrh novely pandemického zákona fakticky úpravu této formy omezení osobní svobody neřeší a nechává ji na prováděcí vyhlášce Ministerstva zdravotnictví, je výsměchem dlouhodobé realitě, kdy vedení ministerstva pohrdalo právy lidí, právem i soudy. Je to stejné, jak kdyby se úprava vypořádání s německou okupací v roce 1945 ponechala protektorátní vládě.

Co vláda potřebuje