Řeč měla být o tom, že Maďarsko umožní zaměstnat v Maďarsku občany Bosny a Hercegoviny, Severní Makedonie, Běloruska, Moldavska, Černé Hory, Ruska, Srbska a Ukrajiny, ale změnila se v boj o svobodu slova. Gregorová nazvala svého oponenta, klidně se vyjadřujícího Ondřeje Dostála, „proruskou špínou“. To je klasický klacek na protivládní kritiky a platí zde úsloví: „Komu dochází argumenty, ten sahá po klacku.“

Při slovech Gregorové jsem si vzpomněl na to, jak termín špína užívali vůči svým názorovým odpůrcům němečtí nacisté či naši držitelé moci v 50. letech 20. století. Ovšem v politické diskusi již dnes máloco překvapí. Samo o sobě by to stálo snad jen za komentář: „Co se škádlivá, to se rádo mívá.“

Za pozornost však stojí slova Gregorové, kterými chtěla Ondřeje Dostála umlčet, „co si to dovolujete tohlensto říkat ve vysílání“, a moderátorovi vyčetla, že vůbec zve televize Prima Dostála do vysílání. Gregorová zde vyjádřila svou podstatu i podstatu pirátského myšlení vůči oponentům. Volá po omezení toho, aby se demokraticky zvolení politici, což europoslanec Ondřej Dostál je, svobodně vyjadřovali v televizích, a volá po tom, aby soukromé televize zvaly jen politiky, které příslušníky vládní věrchušky nebudou rozčilovat. To hodnotím jako volání po cenzuře.

Pirátská strana je strana, která se názvem hlásí k námořním vrahům a lupičům. Nikdy mne však nenapadlo omezovat její veřejné projevy. Nyní však vidím, že ona má jiné myšlení, kdy je jí blízké proti opozici bojovat omezením jejího veřejného vystupování. Myšlení, které nazývám totalitním a jež není od vládní pětikoalice první. Největším cenzorským zásahem byla iniciace vlády Petra Fialy v únoru 2024 k vypnutí vládě nepohodlných webů.

Když vidím snahy vlády Petra Fialy i Markéty Gregorové cenzurovat opozici, hodnotím to jako ohrožení svobod z listopadu 1989.