Strašení covidem už nefunguje

Zákon umožňoval rozsáhlé zásahy do práv lidí. Původně měl skončit v únoru 2022, ale Fialova vláda prosadila jeho prodloužení do konce listopadu 2022 proti vůli Senátu a za porušení jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Ukázalo se, že poslanci SPD a ANO i senátoři z ODS a jiných vládních stran měli pravdu, když prodloužení vnímali jako zbytečné.

Po dvou letech obrovského mrhání prostředky jsme přistoupili na to, co někteří lékaři, právníci i politici říkali od začátku – chovejme se ke covidu jako k jinému virovému onemocnění. Nepanikařme, ale lečme jeho těžký průběh a chraňme rizikové skupiny, obdobně jako u jiných virových onemocnění. Covid není mor.

Pařížský katolický arcibiskup a lékař Michel Aupetit dlouhodobě zdůrazňoval, že nepotřebujeme strach, ale obyčejnou opatrnost a rozum. Arcibiskup má za sebou 20 let lékařské praxe a v době koronaviru pracoval jako dobrovolník v nemocnici, když byla o lékaře nouze. V hodnocení kovididistických opatření připomínal, že je třeba zachovávat střízlivý pohled a proporce. Připomínal, že daleko více lidí umírá na infarkt a rakovinu s tím, že kdyby nás každý den v tisku informovali, kolik lidí umírá na rakovinu, byli bychom vystrašeni daleko víc. Mimo jiné řekl pro vatikánský rozhlas: „Opatrnost ovšem neznamená teror nebo atmosféru násilí. Vidím, že ti, kdo dokonale nesplňují stále se měnící zásady chování, jsou vystavení agresi, dokonce i fyzické, zachází se s nimi takřka jako s vrahy…. Nejvíce ze všeho nám v tom schází zdravý rozum.“ [1] V následném rozhovoru uvedl: „Dosud jsme reagovali tak, že jsme se všemi dostupnými prostředky bránili před smrtí. Ve skutečnosti jsme se ale chránili před životem. Měli bychom se dotazovat, zda smrt nezjevuje život? Když přemýšlíme o dnešním lékařství, je zřejmé, že dosud užívaný jazyk nebyl přiměřený. Mluvilo se o tom, že zachraňujeme život, ale ve skutečnosti jsme se zachraňovali před smrtí.“ [2]

Švédská nebo čínská cesta

Od počátku covidu reagovaly státy různě. Nejrozumnější řešení představovala švédská cesta bez zavření ekonomiky, zbytečných zákazů a omezení s tím, že lidská populace projde nákazou, která u většiny krátkodobě vyvolá lehké až středně vážné onemocnění, u některých se neprojeví příznaky žádné a jen malá část populace bude postižena vážně, především v souvislosti s jinými onemocněními. Čas dal Švédsku za pravdu. Evropa již covidem nežije, má jiné významnější problémy. Švédsko mělo i méně úmrtí na covid, než státy, které měly podstatně represivnější opatření. Autor švédské cesty by měl dostat Nobelovu cenu za lékařství, a kdyby byla cena za rozum v politice, tak i tuto.

Čínská cesta se nazývá cestou nulové tolerance covidu. Nepřekvapuje, že je v komunistické Číně, protože popírá tisíciletý vývoj přizpůsobení člověka, ale totalitárně, pansky namyšleně chce poroučet větru, dešti a nyní i viru. Výsledkem je katastrofa – neustálá omezení lidí, obrovské hospodářské škody a virus stejně nezkrotili, protože hold nečte oběžníky čínského komunistického vedení a nechce poslouchat. Švédska a čínská cesta dokazují, že politika svobody má lepší výsledy v boji proti pandemii než totalita.