Vážené kolegyně, vážení kolegové, my vítáme návrh, který v současné době projednáváme. Víme, že kultura je skutečně v kritické situaci a že řada oblastí bude postižená a návrat zpátky bude dlouholetý.

Já bych ráda jen uplatnila některé připomínky ke Covidu-kultura. Ten zde nebudeme projednávat. Ale nechť to na plénu zazní. Řada podmínek, které jsou v tomto titulu, je omezujících. Například pobírání mateřské, starobního důchodu nebo doktorandské studium.

Dále poznámky od některých umělců, že model šedesáti tisíc je samozřejmě výborný. Dost se ale bohužel řeší, kdo všechno se tam nevejde. To znamená právě rodič na rodičovské, ale i autoři, kritici, některé technické profese, pracující studenti. A doufám, že se to nějakým způsobem tedy podaří doladit během dalších jednání, aby skutečně nikdo nezůstal vyloženě na dlažbě. A není úplně jisté, kdo se právě z těch "vyloučených" vejde do modelu pěti set korun za den.

Bylo by možné řešení a to je potřeba mít koncepci a to vyváženou v celorepublikovém kontextu a vyvážit poměr množství nabídky a proti její kvalitě. Teď to podle kroků vlády vypadá, že jde jen o to dostat se v průběhu let do stavu, který tu byl před pandemií. Ale to jednak nepůjde a jednak je to systémově špatně. Všechny tyto balíčky by neměly být vždy jednorázové. A je potřeba uvažovat v delší časové perspektivě. Nechci říci, že nejde jenom to "látat", ale mít tak zvaný průběžný balíček, kontinuální program.

Dále co by bylo dobré, aby program na podporu profesionálních divadel byl navýšen na miliardu, protože už dnes je jasné, že obce, města tento problém neunesou. A samozřejmě by bylo dobré, aby Ministerstvo kultury, až toto pomine, připravilo kampaň na propagaci kultury s cílem návratu diváka. Budeme to, respektive naši umělci a i my diváci potřebovat. Děkuji.