Musím odpovědět na spoustu demagogie, která se kolem nás rozléhá na téma věku odchodu do důchodu a celkově důchodové reformy. Například z ANO na tiskové konferenci ve Zlíně zaznělo, že délka věku, prožitého ve zdraví, se snižuje. Nesnižuje. V roce 2017 byl obvyklý věk dožití ve zdraví u mužů 61 let a u žen 62 let. Loni dosáhly tyto hodnoty 62,7 roku u mužů a 64 let u žen. I když tam vidíme pozitivní změnu, ke spokojenosti samozřejmě není důvod. Jsme stále pod evropským průměrem a třeba oproti Švédsku jsou to čísla vysloveně špatná.

Co se v posledních letech snížilo, to byl obvyklý věk dožití jako takový. Mohla za to nezvládnutá pandemie a naprosto mimořádné počty zemřelých v roce 2020, a zvláště pak 2021. Což ale lze těžko dávat za vinu této vládě.

Další neuvěřitelné tvrzení je, že obíráme o něco současné důchodce. Náhradový poměr, tedy procento, jaké představuje průměrný důchod z průměrné mzdy, je rekordní za dobu existence České republiky, a ve skutečnosti dokonce prakticky nejvyšší v moderních dějinách země. Během vlád Andreje Babiše se pohyboval kolem 40 procent, nyní je téměř 50 procent. Pro příklad v roce 1977 činil asi 44 procent.

Prakticky veškeré reformní kroky, které musíme udělat, protože současný stav je ekonomicky neudržitelný, se budou týkat především generací nynějších čtyřicátníků a mladších. A těm otevřeně říkáme, že pro udržení životní úrovně ve vyšším věku budou muset učinit mnoho již nyní. Ale strašit současné seniory tím, že jim vláda něco bere, to není jenom nezodpovědné zneužívání jejich obav, to je nezodpovědné a lživé.