Problém je v tom, že každý úředník si chrání svoje místo. Ve snaze zabezpečit svoje postavení si vytváří obrannou zónu z různých požadavků na údaje, podpisy, ověřené podpisy, výpisy ze všeho možného, vytváří metodické postupy a pokyny co jak dělat apod.

Nakonec se v těch požadavcích, kromě byrokrata, nikdo pořádně nevyzná. Tím si upevňuje svoje postavení. Následně zjistí, že ve dvou se to lépe táhne, a přibere si dalšího úředníka. Společně začnou produkovat další a další nařízení, metodiky a nesmyslné předpisy. Po čase shledají, že práce je mnoho a přijmou další a další pracovníky. Tak se roztáčí kolo růstu byrokracie a džungle předpisů, která zahlcuje tisíce zaměstnanců, stojí obrovské finanční zdroje a je zátěží rozvoje států a postupně je dusí, až zaniknou.

Obávám se, že naše civilizace se již dostala do fáze, kdy byrokracie ji začíná dusit, protože stále rychleji vytváříme nová nařízení, předpisy a nové úřady. Jen si uvědomme, že ještě před pár lety jsme neměli GDPR, ochránce práv, ochránce dětí, ombudsmany v nemocnicích, ve školách, Úřad na ochranu osobních údajů, EET, kontrolní hlášení… Jsem přesvědčen o tom, že bez všech vyjmenovaných, ale i mnoha dalších věcí bychom se bez problému obešli.

Tyto věty nejsou útokem na úředníky, protože dobře spravovaný stát potřebuje funkční úřednický aparát. Je to útok na vznik nových nesmyslných agend a úřadů, bez kterých se lehce obejdeme, a které vážným způsobem narušují naší schopnost řešit rychle a efektivně potřebné a důležité záležitosti. Je to k smíchu, když vlády, ministři a další potentáti vyhlašují, jak sníží počet pracovníků ve svých úřadech a budou efektivně pracovat. To jsou nesmysly. Propuštění úředníci přejdou do jiného úřadu.

Byrokracie neovládá jen státní aparát, postupně ovládá velké finanční a podnikatelské korporace. Jejich vnitropodnikové a kontrolní mechanismy fungují prakticky stejně, jako u státní byrokracie. Z kapitalistických štik se stávají kolosy, kde jsou velmi složité a pomalé rozhodovací procesy. Fungují velmi podobně, jako dříve fungovaly socialistické molochy. Jejich nepřehledná vlastnická struktura vede k roztříštěnosti zájmů a podléhání mocenským strukturám v Bruselu, různých národních entit, tlaku globálních neziskovek apod. Klasický příklad podléhání tomuto tlaku je přístup velkých automobilek k elektromobilům. Všichni vědí, že v současné době je elektromobil slepá kolej, ale různorodé zájmy vlastníků nadnárodních podnikatelských korporací vede k přizpůsobení se. Korporace za to obdrží vliv a dotace.

Nadnárodní podnikatelské struktury často čerpají různé dotace, aby vůbec byly schopny obstát v konkurenci. Taková dotace může spočívat v tom, že stát nabídne příspěvek občanům ke koupi elektromobilu. Tím samozřejmě podpoří odbyt těchto aut, a protože se příspěvek skryje pod líbivou ideologii záchrany planety, nikdo se příliš nediví.

Málokdo si uvědomuje, že všechny náklady za přebujelou byrokracii zaplatí všichni občané. Státní byrokracii platíme přímo z daní a tu podnikatelskou především v cenách služeb, výrobků a zboží. Pokud nemáme skončit, jako předcházející říše a státy, musíme s tím něco dělat. Je nezbytné zásadním způsobem zjednodušit celý systém řízení státu. Zjednodušit právní systém, zrušit řadu úřadů a tisíce nesmyslných nařízení a předpisů. Požadovat co nejméně administrativy od finančních a podnikatelských korporací. K takovým krokům je třeba mít odvahu, znalosti a schopnosti. Malou poznámku na závěr. Italský fašismus byl vystavěn na korporativismu – vládě korporací. Dnes nadnárodní korporace začínají ovládat některé oblasti našeho života.

Převzato z Profilu.