Již od roku 2015 řeší Národní rada osob se zdravotním postižením případy lidí, kteří dlouhodobě pracovali na Slovensku, kde platili zdravotní a sociální pojištění a samozřejmě také daně, ale jsou to občané České republiky. Na stáří se vrátili domů a teď zjistili, že ačkoliv si celý život platili zdravotní a sociální pojištění, nemají u náš nárok na příspěvek na péči na úhradu sociálních služeb. Uvedu dva konkrétní případy:

Vybavuji pro svou maminku příspěvek na péči, ale zdá se, že je to nemožné. Maminka má 81 let a její zdravotní stav se tak zhoršil, že již sama už nechodí, je inkontinentní a má středně těžkou demenci. Problém je, že přestože je občankou České republiky, má tady i stále bydliště, tak nemá na tento příspěvek nárok, poněvadž začala pobírat důchod v čase, kdy se nacházela v bývalém Československu na území Slovenska a byla tam až do rozdělení státu, tudíž ji byl přiznán důchod s výplatou na Slovensku, a to je kámen úrazu. Česká strana ji ho vyplácet nemůže, protože má, jako hlavní pojišťovnu na Slovensku a Slovensko příspěvek na péči neposílá do zahraničí. Bez tohoto příspěvku nikde maminku přijmout nechtějí a já přijíždím z práce denně až v 16:20 a nemohu se starat v celodenní péči o maminku a často jsem pracovně i několik dní mimo domov. Bylo mi doporučeno abych zkusila zažádat o výplatu důchodu v České republice, ale i toto mi bylo zamítnuto. Nevím co dál dělat a velmi mě trápí, že na jedné straně v EU má nárok na dávky, no funguje to zřejmě zcela jinak.

Druhý příklad je případ muže, který vyrostl a žil ve Slovenské republice ve smíšené rodině. V současnosti žije v ČR, je invalidou 3. stupně, pobírá invalidní důchod ze Slovenské republiky, dostal průkaz ZTP, od února 2014 pobíral příspěvek na péči od Úřadu práce (KP Olomouc) a v červenci 2017 mu byl příspěvek odebrán, jelikož VZP je v jeho případě pojišťovnou tzv. výpomocnou a on podléhá předpisům Slovenské republiky.

Legislativní odbor Národní rady osob se zdravotním postižením provedl rozbor, zda ÚP v případě odebrání příspěvku na péči postupoval správně, a zjistil následující.

ÚP postupoval správně, neboť v daném případě je rozhodující znění rozsudku Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 16. září 2015 mezi Evropskou komisí a Slovenskou republikou, jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 258 SFEU, podaná dne 31. července 2013.

Tento rozsudek, konkrétně bod 61 (ZDE), vyloučil povinnost pro Slovenskou republiku poskytovat mj. peněžité příspěvky na opatrování (jakožto dávky sociální pomoci) do jiných států, a to podle ustanovení čl. 3 odst. 5 písm. a) nařízení č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (viz Nařízení ES č. 883-2004 ZDE). Toto ustanovení vylučuje z povinnosti poskytovat dávky sociální a léčebné pomoci do jiných států. Právě toto ustanovení bylo důvodem, proč byla žaloba Evropské komise na postup Slovenské republiky zamítnuta. Podle rozsudku jsou „dávky na opatrování“ dávkami sociální a léčebné pomoci.