To je otázka dávno zodpovězená a vyřešená. I veřejný ochránce práv byl nucen se touto problematikou zabývat v souvislosti s přešetřováním stížností porodních asistentek v uplynulých třech letech a v jednom ze svých vyjádření konstatoval, že existují ženy, které „z různých důvodů (snaha o maximální pohodlí, předchozí negativní zkušenosti, osobní přesvědčení, náboženské vyznání, atp.“…. „zpravidla chtějí rodit přímo doma (v bytě), avšak výjimkou nejsou ani atypická místa, ke kterým mají tyto osoby většinou citová vztah (les, louka)…takový porod sám o sobě nezákonný není…“ .

 Nikdo patrně nezpochybňuje právo ženy rodit tam, kde se sama rozhodne. Problém a nedořešenou otázkou však zůstává, v jaké míře má být toto svobodné rozhodnutí společností zajištěným nezbytných zdravotních služeb garantováno. A zde, domnívám se, se problematika domácích porodů dostává do stejné situace, jako problematika fenoménů, kterým jsme si navykli říkat „lidská práva“. Zdá se, že nedostatečně odlišujeme to, co je skutečné právo, tedy norma, jejíž platnost může vynutit stát svojí mocí, a co je jen jistě respektuhodné, ale přeci jen soukromé rozhodnutí realizovat odlišnost, kterou naplňuji svůj život, aniž bych tím zasahoval jiné. Problém lidských práv v moderní době je mimo jiné také v tom, že mnozí nehodlají tyto dvě kategorie odlišovat a trvají na tom, že vše, čím se rozhodli ozvláštnit svůj život, každá odlišnost od běžnosti je jejich právem, tedy vynutitelnou normou.

Právní vědomí většinové společnosti je tak komplikováno množstvím realií, které by patrně každý byl ochoten respektovat jako součást odlišného způsobu života konkrétního člověka, ale s jistými rozpaky přijímá tvrzení, že jde o právo, které společnost musí vynutit na ostatních. Situace je pak ještě komplikována politikou, kdy část levice sice tak nějak úplně přesně neví, co poradit rodině se zhoršující se životní úrovní a vůbec s klesající úrovní života (nebo jak to nedávno lépe vyjádřil V. Bělohradský: „… levice dnes vyjadřuje naprostý nedostatek intelektuální odvahy vystoupit proti tyranii neoklasických ekonomů…“), ale o to intenzivněji se její rádoby modernější část etabluje ve formulaci nejrůznějších práv a stále intenzivněji vystupuje proti tyranii těch, kteří se např. stále ještě zpozdile domnívají, že dítě má mít maminku a tatínka.