Za prvé – poprvé od roku 1990 se změnil systém do komunálních voleb – z pěti obvodů se Praha 4 stala jediným. Koaliční smlouva počítala s tím, že v pěti obvodech si každá strana postaví „jedničku“ v jednom z nich. Jeden volební obvod nás postavil před sestavení kandidátky od jedničky… dolů. Po šesti týdnech jednáních vypadli Realisté a přibyli NEZÁVISLÍ. Během doby došlo k dohodě na jméně volebního uskupení – 4 pro 4 (Čtyřka pro čtyřku) – a to byla ta druhá skutečnost a pravděpodobně největší chyba – postavili jsme mezi voliče a naše strany bariéru. V pátém největší městě republiky, kde se velká část voličů rozhoduje podle celostátních preferencí, nastal problém, jehož existenci jsme si uvědomili až na stáncích, při rozdávání volebních novin a merche. Vznikaly volební klipy pro sociální sítě, ale „vybudovat“ značku, na to již bylo málo času. Ještě na billboardech to vypadalo dobře. Veliká fotografie 4 lídrů pro 4 byla dobře vidět, ale loga a názvy čtyř stran či hnutí již méně.  Na stáncích se lidé dívali na 4 pro 4 a ti „lepší“ hledali Soukromníky, Svobodné a Pro Prahu. Ale většina bohužel ne. Ani naše heslo

JEDEN ZA VŠECHNY, VŠICHNI ZA ČTYŘKU a rozumné prohlášení o spolupráci

„Komunální politika na rozdíl od té celostátní není o výrazné ideologii, ale především o každodenní práci. Proto pokládáme za rozumné spojit síly a nabídnout koaliční kandidátku, která v sobě skrývá jak zkušenosti a znalosti tak novou krev a sílu“, nezabralo.

Toliko k „technice“.

Polemika o faktické síle Soukromníků, Svobodných a Pro Prahu s bývalým starostou Prahy 4, resp. dvěma současnými zastupiteli Prahy 4 byla večer 6. října zbytečná. Já jako předseda Klubu na Praze 4 mám jasno v tom, že novou značku již budovat nebudeme. Musíme jít pod naší značkou. Pravděpodobně to platí v módu, čím větší město tím víc Soukromníci, čím menší, tím více značka a pod ní Soukromníci.

Václav Krištof,
předseda Klubu Strany soukromníků České republiky Praha 4