Dvourychlostní Evropa a nyní i naše zdravotnictví? Lidem v Evropě (a nejenom v Evropě) postupně dochází trpělivost s tím, co na ně politici zkoušejí, aby z toho měli pro sebe prospěch. To ukazuje na jejich neschopnost, úmysl i nechuť navrhnout řešení, které je pro občany přínosem. Již jsem napsal v jiném článku, že pokud jsou dvě rychlosti, tak by měla být i zpátečka. Výhrůžné vyjadřování k naší zemi nedemokratickou EU a její Evropskou komisí zosobněné Junckersem a Merkelovou je nepřijatelné. Tím, že se EU nepoučila z brexitu a pokračuje ve svojí činnosti jako slon v porcelánu nyní dvourychlostní Evropou je jasné, že pokud v tom budou politici pokračovat, je nutné zařadit zpátečku také u našeho členství v EU. I zde by bylo vhodné referendum, aby o této otázce rozhodli občané.

Zvlášť aktuální nebezpečí je pro zdravotnictví. Návrhy na jeho dvourychlostní uspořádání chápu. Je to přání nadnárodních monopolů, finančníků a finančních institucí, aby se zmocnili dalšího, pro ně lukrativního byznysu, který chtějí získat a podnikat z našich daní a příspěvků. Přípravu na to signalizuje již nový zákon o nemocnicích, zcela jasné je to u smlouvy TTIP mezi EU a USA, která zatím přijata nebyla, ale obdobná smlouva byla přijata s Kanadou, kde je možno se oklikou k tomuto byznysu dostat i firmám z USA. Stačí si zaregistrovat svoji zájmovou firmu v Kanadě. Že to podporují i někteří naši politici, také má svoje důvody. Být ve správních radách vedle svého platu a soukromého byznysu, přináší jejím členům další statisíce ročně. Také při „transparentním“ rozhodování něco přistane i těm, kteří rozhodují. Je dobré a potřebné podnikat, ale za svoje peníze a poctivě. Tyto zdroje potom chybějí ve zdravotnictví, v důchodovém systému a v dalších pro stát nezbytných činnostech, fungujících z našich daní anebo z povinných plateb.

Zdravotnictví v kulturní a solidární zemi musí být jednorychlostní. Měla by u nás být pouze jedna zdravotní pojišťovna a to VZP. Zatím je to otloukánek, který má nejvíce pacientů a zajišťuje všechno, co ostatní pojišťovny odmítají. Něco jiného je mít pojištěnce starších ročníků a důchodce a něco jiného je mít mladé, zdravé a solventní pojištěnce, o které je v pojišťovnách největší zájem, protože platí a pojistné čerpají málo. Tím se solidarita zdravých s nemocnými, mladých se starými a tím i vyrovnané podmínky pro pojišťovny likviduje. Je sympatické od VZP, že dvourychlostní pojištění odmítá. Tím jenom potvrzuje svůj kredit. Pokud jde do veřejného zdravotního pojištění 276 miliard ročně, tak stávající zdravotní pojišťovny utrácejí při stanovených 3,5 procentech na jejich provoz a další režii z tohoto objemu, který je k dispozici sedmi dosud fungujícím zdravotním pojišťovnám 9,66 miliardy. To, že je pojišťoven 7, (a další subjekty vlastní licenci ale zatím je neprovozují) rozhodli politici bez toho, aby se zeptali občanů, plátců pojištění. Opět se ukazuje, jak je důležité k takto zásadním otázkám uspořádat referendum.