Umíme se postarat o naše rodiče a prarodiče?

Stáří. Pokud budeme mít štěstí, dostihne nás všechny. Jedním ze znaků kulturní a slušné společnosti je to, jak se umí postarat o staré lidi, kteří v životě poctivě pracovali, vychovali svoje děti. Mnozí z nich prožili jedno z nejhorších období naší novodobé historie nástupem fašismu ve třicátých letech minulého století. Následně vstup hitlerovského Německa na naše území, vyhlášení války a odtržení „Sudet“ od Československa. Prožili hrůzy druhé světové války a dobu naděje po jejím ukončení. Naději po osvobození, kterou srazila realizace dohody vítězných mocností o dělení světa po válce. V této době žili a pracovali pro dobrý život svůj a svých dětí. Prožívali také dramatické roky 1968 a 1989.   Po sametové revoluci byla další naděje, že vše půjde dopředu, pro lepší život lidí a svobodu. Dostavilo se ale zklamání, zejména u těch slušných, skromných a bez ostrých loktů. V tom jim proběhl život a dočkali se důchodu. Většina důchodců však nedosáhne na důchod, který dovoluje slušný život. Ještě to trochu jde, když spolu žijí dva manželé. Když však jeden z partnerů zemře, tak se dostávají vdovy a vdovci do neřešitelných a potupných situací. Stávají se tak jednou z nejvíce chudobou ohroženou skupinou našich občanů. Po ovdovění se dramaticky snižuje jejich příjem a to vedle traumatu ze smrti svého partnera, rostoucích výdajů na bydlení, výdajů spojených se zdravotními problémy a potřebnými léky a službami, způsobuje jejich psychické strádání a mnohdy i další zdravotní komplikace.

Doporučuji proto prosazovat, aby u důchodců, zejména u vdov a vdovců, byl stanoven minimální důchod na úroveň výše minimální mzdy, pokud je jejich přiznaný důchod nižší, než je tato částka. To je i vzhledem ke zvyšování cen základního spotřebního koše důchodců, jako jsou potraviny, náklady na dopravu a bydlení, na léky a potřebné služby minimum, které může zajistit pro tyto občany skromné přežívání. Někdo by mohli namítat, že je možné, aby si požádali o finance ze sociálního fondu. Pro mnohé je to nedůstojné anebo i složité. Pokud by se šlo cestou navržených úprav důchodů, tak by si naši spoluobčané mohli za celoživotní práci ve větším klidu a důstojněji užívat tuto část svého života. 

Těm poslancům, co by s tím nesouhlasili, připomínám, že oni dostávají vedle vysoké mzdy a jiných náhrad, také náhrady na bydlení. To bylo podle nich měsíčně pouze sedmnáct tisíc, tak si museli k tomu v březnu přidat ještě tři tisíce, to asi proto, aby měli na snídani. A také si přidali za poslední dva roky na mzdách dvakrát po sedmi tisících a důchodcům přidali jednou čtyřicet korun a podruhé tři sta. Tak očekávám, že na důchodce již nezbude. Na to nejsou peníze. Tak koho volit v podzimních volbách?

Převzato z profilu.