Dámy a pánové,

dovolte mi, abych vás seznámila s návrhem poslanců klubu hnutí Starostové a nezávislí na změnu zákona 254/2001 Sb., zákon o vodách, ve znění pozdějších předpisů.

V tomto návrhu Starostové reagují na koncepci na ochranu před následky sucha pro území České republiky, schválené vládou už v červenci 2017. Mezi opatření na ochranu před následky sucha zahrnuje tato koncepce...

Děkuji. Mezi opatření na ochranu před následky sucha zahrnuje tato koncepce mimo jiné výstavbu nových víceúčelových nádrží, podporu modernizace a rozvoje zemědělských závlah, obnovu stávajících a výstavbu nových závlahových nádrží, obnovu přirozených vodních prvků v krajině, jako jsou prameniště, tůně, nivní louky, mokřadní plochy, boční a odstavná ramena vodních toků.

Uvedená opatření je nutné budovat systematicky a v komplexním měřítku. Právě proto je nelze zcela ideálně naplánovat tak, aby je bylo možné uskutečnit pouze na nemovitých věcech ve vlastnictví subjektů, které budou realizovat. K jejich uskutečnění je nutné, byť často jen v minimálním rozsahu, zasáhnout do vlastnických práv třetích osob, včetně státu či obcí nebo krajů.

Současná právní úprava ovšem bohužel nenabízí vhodné nástroje v situacích nesouhlasu vlastníků dotčených pozemků s řešením v soukromoprávní rovině, kdy nelze realizovat opatření či stavbu na jiném místě. Dohoda s vlastníky není vždy možná, případně je její dosažení zdlouhavé. Pozemkové úpravy jsou poté v řízení probíhajících zpravidla více než pět let. V některých případech lze sice přistoupit k omezení či odnětí vlastnického práva ve vyvlastňovacím řízení, ale tento postup nelze uplatnit u všech výše uvedených opatření či možnost využití tohoto postupu není jednoznačná.

Tento problém připomněl také ministr zemědělství Miroslav Toman, který napsal: Zavádění změn, které ovlivní způsob hospodaření v zemědělství, management krajiny a navýšení akumulace vody v nádržích pro posílení našich vodních zdrojů, které začaly být na hranici možností má řadu komplikujících faktorů, zejména majetkoprávní vazby k pozemkům. Významnou překážkou je také nutnost uvedená opatření a stavby vymezovat v územně plánovacích dokumentacích jako veřejně prospěšné stavby.

Podle § 55 a zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon, pak lze odejmout nebo omezit práva k pozemkům a stavbám potřebným k uskutečnění veřejně prospěšných staveb na ochranu před povodněmi. Z uvedeného vyplývá, že již dnes tedy je možné odejmout nebo omezit vlastnické právo. Stavby a opatření ke snížení nepříznivých účinků sucha v podobě opatření na tocích, vytváření nových nádrží, budování nových závlahových soustav, budování biotechnických opatření v krajině, jako jsou průlehy, zasakovací pásy, lze tedy zřídit na pozemcích, i proti vůli jejich vlastníků na základě rozhodnutí o omezení nebo odnětí vlastnického práva podle zákona o vyvlastnění již dnes.

Jde je totiž podřadit pod jeden z výše uvedených účelů vyvlastnění. Právní základ případné použitelnosti je však nejistý, neboť možnost vyvlastnění je nutné dovozovat výkladem stávajících a velmi obecně formulovaných ustanovení, kdy který může být zpochybněn. Uvedená ustanovení mohou být totiž v praxi interpretována zužujícím způsobem. Navrhujeme tedy zavedení samostatného a jednoznačněji formulovaného účelu vyvlastnění za účelem boje proti suchu. A ještě si dovolím na závěr odcitovat návrh toho paragrafu, který navrhujeme zavést do změny zákona o vodách. Je to § 55 a, navrhujeme toto znění: Práva k nemovitým věcem potřebným pro uskutečnění výstavby, opravy, úpravy, modernizace a rekonstrukce staveb a opatření na zmírnění následků povodní a sucha - to je to důležité slovo, které tam chceme doplnit, ke zvýšení retenčních schopností krajiny, zavlažování a řešení odtokových poměrů v krajině lze odejmout nebo omezit postupem podle zákona o vyvlastnění.

Děkuji za pozornost.