Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Musím souhlasit s panem senátorem Láskou v tom, jak tady definoval smysl, účel trestu. To je všechno správně, akorát pouze teoreticky. To je ten problém. Skutečnost je totiž taková, že kdyby stát neselhával, tak zde o tom vůbec nemusíme mluvit. Jenomže český stát, a nejen český stát, abychom mu nekřivdili, chovají se tak i státy, zasahuje do života lidí tam, tam kde mu do něj nic není – a o příkladech bychom tady mohli hodiny mluvit – a tam, kde má konat, tak nekoná. Tam je jeho hlavní role – bezpečnost, tam, kde si lidé neumějí sami nic zajistit. Ale jaká je pravda? Pokutománie, na které jsme se tady často někteří z nás podíleli, kdy sněmovna zcela pomateně navrhuje půl milionu, milion, ačkoliv musí vědět, že je to naprostý nesmysl.

Opakovaně jsem tady vyzýval pana ministra dopravy, říkal jsem, že v našem městě za dopravní přestupky jsou dluhy 46 milionů korun! A vymahatelnost je jedno až dvě procenta prostřednictvím exekutora. Kde je tedy smysl toho, aby bylo naplněn smysl trestání? Žádný tady není a nemáme žádnou metodu a žádný způsob, jak bychom to udělali. Jediná metoda by byla samozřejmě drastická, která by tady okamžitě vyvolala křik – sebereme lidem sociální dávky, z toho zaplatíme pokutu, anebo budeš makat a uklízet listí ve městě. To už opět slyším paní ombudsmanku, jak křičí. A byl jsem zcela vyděšen, když soud osvobodil tu feťačku, která řídila zfetovaná pod záminkou, že ona přece to auto potřebuje, protože pracuje v sociálních službách. To mě tedy fascinovalo. Ona pracuje v sociálních službách, tak ta jó, a někdo jiný, kdo nepracuje v sociálních službách, tak ten ne. Ve Spojených státech je to tak, že když vám zakáží jezdit autem, tak vám nemohou zakázat jezdit autem do práce, protože kdyby vám zakázali jezdit autem do práce, tak americké hospodářství do několika dnů zkolabuje, ale zakáží vám jezdit nakupovat. A když vás policie přistihne, že jste cestou z práce zajeli do marketu a tam si nakupovali, tak potom následuje přísnější trest.

Umíte si představit, kdo a jak by tady byl schopen to zkontrolovat? Při stavech policie, kdy bílou čepičku nevidíte, leda o Velikonocích, při stavu městských policiích, kdy jsme tam sice nahnali nyní ty osmnáctky, ale ještě nevíme, co z toho bude, protože přece jenom – tady to bylo včera v jiné souvislosti řečeno – v osmnácti ještě člověk není úplně vyzrálý a většinou to dopadne tak, že když napadne čtyřiceti nebo padesátiletého řidiče, tak to může skončit i rvačkou.

Já sice tento zákon podpořím, ale nerad, musím říct velmi nerad. Dokonce mi napadlo, jestli by stát neměl, podobně jako zálohované výživné, pokuty za přestupce platit a pak si je na nich vymáhat. To by se nám líbilo. Jinak takhle je to na nás a z jiné strany nás mohou honit, že máme pohledávky – vy máte pohledávky, pane starosto, a vy je neumíte vymáhat? Dělejte s tím něco. Ale dělejte s tím, co? A oni jsou to stále titíž. Možná, že by stačilo je nevykázat z obce, ale jenom z místa, kde se neustále potácejí na jednom místě. Jenomže to bychom zase vyřešili tak, že by se jenom přesunuli do jiné ulice. Ale smyslem tohoto zákona je udělat alespoň něco.