Dneska jsem předal ministerstvo zahraničí do nových rukou. Musím uznat, že to pro mě od dubna byla obrovská zkušenost a jízda, na kterou hned tak nezapomenu! A bylo mi ctí. Pokud budete mít trochu času, věnujte ho, prosím, dnešnímu postu, i když je trochu delší.

Každý den jsem pracoval na tom, abychom vedli českou zahraniční politiku správným směrem, abychom hájili české národní zájmy v zahraničí, abychom po světě šířili dobré jméno naší země, a aby Česká republika i naši lidé a firmy měly ve světě silnou pozici a hlas, který je slyšet. Vždycky jsem si přál, aby byl tento hlas naší země jednotný, proto jsem často jednal s prezidentem, předsedou vlády, opozicí i s šéfy obou komor Parlamentu ČR. Dělal jsem maximum a troufám si říct, že se nemám za co stydět.

Nastupoval jsem do rozjetého vlaku a v nelehké době - a mnohými rovnou kritizován. Zahraniční politiku jsem se nejdřív snažil především uklidnit. Musel jsem ještě před nástupem řešit Vrbětickou kauzu. Výbuch na našem území, který stál lidské životy a způsobily ho ruské tajné služby. Vláda nemohla jednat jinak než rázně. Nejdříve bylo vyhoštěno 18 špiónů na ruské ambasádě v Praze. Rusko ale pak vyhostilo přes 20 našich diplomatů, lidí, kteří nic neudělali a jen hájili naše zájmy. Postupovali jsme s rozvahou. Předvolal jsem si ruského velvyslance a jasně jsem mu řekl, že se buď naši diplomaté budou moci vrátit na ambasádu v Moskvě, a nebo srovnám počty našich ambasád. Ruská vláda se rozhodla a já splnil svůj slib a srovnal jsem počty českých a ruských diplomatů.

Mimochodem toto byl krok, po kterém volaly bezpečnostní složky dlouhá léta, ale předchozí vlády se k tomu neodhodlaly. Vše jsme pečlivě diskutovali uvnitř vlády a s prezidentem republiky. Jsem rád, že jsme postupovali rázně, ale zároveň s rozvahou a nehystericky. Což například dokazuje, že zatímco naši diplomaté a jejich partneři a děti měli na opuštěni ambasády jen 24 hodin, Rusko na stažení svých diplomatů dostalo přes jeden měsíc. Jako ministra zahraničí mě samozřejmě netěšilo, že se česko-ruské vztahy takto zhoršily, ale museli jsme zareagovat na Vrbětice a postupovali jsme správně.

Na co asi nikdy nezapomenu je Izrael jen krátce po dopadu raket vypálených z Pásma Gazy. Doteď se mi svírá žaludek, jako bych tam znovu stál. Fotky z těch míst vypadají jako kulisy z filmových ateliérů, ale tohle byla bohužel realita. Bylo důležité vyrazit na místo, podpořit našeho klíčového spojence Izrael a jednat. Pravdou je, že i v tak těžké situaci jsem si tam připadal jako mezi přáteli.

Vždy jsem považoval za svoji morální povinnost se zastat a podpořit Izrael a jsem rád, že se Česká republika vždy dokázala jasně postavit na jeho stranu.

A na co naopak vzpomínám rád? Podařilo se nám uspořádat jednání ministrů zahraničí C5 v mém rodném Mělníku. Měl jsem radost, že jim můžu ukázat jiné pěkné místo v naší zemi mimo Prahu.

Celé měsíce jsme samozřejmě řešili podmínky pro cestování v rámci covidové pandemie. Věřte mi, že to vždy nebylo jednoduché. Hlavně při letní turistické sezóně jsem si přál, aby co nejvíce z vás mohlo vycestovat na vytouženou a zaslouženou dovolenou. Jakmile to situace umožnila, vyrazil jsem na zahraniční cesty s podnikatelskou delegací. Podpořit české firmy, které mají světovému trhu co nabídnout, to byla jedna z mých hlavních priorit. Byli jsme třeba v Egyptě, Spojených arabských emirátech, Saúdské Arábii, USA, Ázerbajdžánu a Arménii. V naší malé zemi je tolik šikovných českých firem, které mají co nabídnout, a dokonce obstojí i při náročné mezinárodní konkurenci. A co víc, reprezentují nás v zahraničí v tom nejlepším světle. Takové firmy jsou tahouny české ekonomiky a nabízejí našim lidem pracovní místa. To nejmenší, co jsem pro ně jako ministr zahraničí mohl udělat, bylo nabídnout oporu a pomoc při prosazování na zahraničních trzích. Bylo mi potěšením a rád jsem pomohl! A doufám, že můj nástupce na tuhle práci naváže. Mimochodem, pracovních cest jsem podnikl celkem 38 a navštívil jsem všechny kontinenty, kromě Austrálie.

V srpnu jsme zažili fakt krušné chvíle, když se začala zhoršovat situace v Kábulu. Tady šlo všechno ostatní stranou, tady šlo o lidské životy. A já věděl, že za jakoukoliv chybu bychom mohli platit tu nejvyšší daň. Jako ministr bych měl být sice připravený na všechno, ale tohle se dělo českým občanům i našim spolupracovníkům v reálném čase a prostoru daleko od nás, a všechno se zhoršovalo fakt rychle. Ani jsem nevnímal, jestli je ráno, večer nebo noc. Byla to náročná operace v neuvěřitelných podmínkách, jakou naše diplomacie za poslední roky nepamatuje. Zvládli jsme to ale na jedničku - evakuaci našich občanů, afghánských spolupracovníků a jejich rodin z Kábulu. Zkrátka těch lidí, které jsme měli dlouho vytipované a prověřené. Byly to strašlivé dny a jsem hrozně rád, že to dobře dopadlo. Bez nadsázky chci říci, že to byl jeden velký zázrak, že se celá evakuace takto rychle podařila.

A protože bych nerad zapomněl na další významné události a kroky, kterých bylo za těch pár měsíců fakt hodně, dovolte mi ještě krátké ohlédnutí ve videu. Budu rád, když se na něj podíváte.

Byla to pro mě neuvěřitelná a cenná zkušenost. Nechtěl bych na nikoho zapomenout, tak hromadně děkuju vám všem, kteří jste u toho byli se mnou. Vážím si toho! Vážím si vaší podpory a práce.

Speciální poděkování patří našim diplomatům, bez kterých bychom těžko budovali dobré vztahy s ostatními zeměmi a nemohli bychom dělat kvalitní zahraniční politiku. Vaše práce je často náročná a v nelehkých podmínkách, smekám před vámi. A děkuju také svojí rodině a svým blízkým, neměli jste to se mnou v posledních měsících jednoduché a přesto jste mě celou dobu maximálně podporovali.

Svému nástupci Jan Lipavský bych chtěl popřát hodně energie, správné rozhodování a také nutnou dávku štěstí při prosazování českých národních zájmů v zahraničí.

Bylo mi ctí sloužit České republice a jejím občanům v pozici ministra zahraničí.

S pozdravem,

Váš Jakub Kulhánek