Tím voliče evidentně nezaujala. Navíc opět zopakovala sliby z minulé volební kampaně a moc se neprezentovala, co vlastně mezitím mohla sama pro jejich splnění udělat a neudělala. Třeba i díky vnitřní nejednotě. O tom, že ustrašenost se dlouhodobě nevyplácí, ví své KDU-ČSL, která se s hnutím starostů nejprve vypočítavě spojila, při prvních známkách nejistoty ohrožení jejich až směšného lpění na pár lavicích ve sněmovně, mu však dala vale. Kdyby věřili alespoň sami sobě, byl by poměr ve sněmovně jiný.

Život však není o „kdyby“. Voliči se rozhodli podle rozumu a někdy i okamžitých pocitů. I na základě agresívních kampaní, která pomohla rozdmýchat média. Rozhodně však demokraticky. Populistou může být podle některých výkladů vlastně každý, kdo přijde s novým řešením. Povolební situace je dokonce mnohem klidnější, než se mnohým na první pohled možná zdála. Prezident nemá o nic těžší úlohu než kdykoliv v minulosti, senát je stejnou pojistkou demokratického směřování jako dřív. Minulé volby rozdělovaly rovným dílem společnost velmi zjednodušeně na levici a pravici. Nyní soupeřily více vize budoucnosti. Dívat se za nejbližší horizont je naprosto v pořádku. Zda je šance všechno naslibované prosadit, ukáže praktické chování všech. Šance pro čirý populismus končila s každým vhozeným volebním lístkem. Mimochodem, i ona v prvních hodinách závratná volební účast nakonec nevybočila z celkem ustálených procent.

Zahraničí podle České tiskové kanceláře nás prý vidí takto: „Světové agentury a zahraniční média hodnotí výsledky českých parlamentních voleb jako obrovský úspěch populistů a protisystémových stran a debakl zavedených politických uskupení. V komentářích shodně uvádějí, že drtivé vítězství hnutí ANO miliardáře Babiše vyvolává nejistotu nad dalším směřováním Česka a nad jeho budoucími vztahy se Západem, především pak s EU a NATO.“

Myslím, že naše volby jsou především záležitostí občanů České republiky. Jen oni mohli demokraticky rozhodnout, jaká v nejbližších letech jejich země bude.

Převzato z profilu.