Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Kolega mě hned upozornil, že jste dnes na poslance mimořádně hodní, tak toho zkusím využít, já bych vám rád totiž představil poslanecký návrh zákona. Návrh zákona, který se rodil na půdorysu Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj jako průlomová snaha rozhýbat v ČR elektronizaci a rozhýbat ji navíc způsobem, který by byl užitečný pro české občany, který by skutečně znamenal urychlení celé řady digitalizačních kroků v těch rovinách, kde to opravdu pro lidi užitečné být může. Zároveň ten zákon už v dikci svého vlastního názvu přináší reálně nový revoluční pohled na to, jak by se stát měl chovat k občanům. Všimněte si, že to je zákon o právu občana na digitální službu, nestanovuje občanům na rozdíl od mnoha jiných zákonů žádnou povinnost, dává jim ale výsadu, že pokud se rozhodnou se státem komunikovat elektronicky, pokud se sami tak rozhodnou, tak od té chvíle to stát musí brát na zřetel, musí se podle toho chovat. Tak, aby ve výsledku měl také šanci i sám sobě šetřit finanční prostředky a chovat se hospodárně. Ten zákon stanovuje celou řadu konkrétních práv v komunikaci občana se státem v elektronické podobě. To, co ve výsledku ten zákon má přinést, kromě urychlené elektronizace řady agend, je také to, že bude možné v budoucnu snáz vyplňovat všechny elektronické formuláře, protože stát se znovu nebude ptát na údaje, které jednou má k dispozici, zeptal se občanů, zda souhlasí s tím, aby stát ta data sdílel, od toho okamžiku mají úředníci povinnost je dohledat sami, sdílet je a znovu ten dotaz neopakovat. Znamená to zároveň, že pokud ten zákon bude platit, tak nebude nutné se znovu a znovu prokazovat nejrůznějšími plastovými kartičkami průkazů, protože i to bude možné dohledat v příslušných registrech a databázích, bude povinností státu, úřadů a státních orgánů, aby takové údaje sdílely a samy si je našly.

Z hlediska dalšího postupu je klíčové to, že v následujícím roce bude mít vláda čas na to, aby připravila kompletní katalog služeb, v tom já vidím i příležitost, aby proběhla vážná inventura toho, co všechno český stát od občanů chce, zda se neopakuje v případě celé řady úkonů, jak všichni víme, že se v řadě případů opakuje, někdy dvakrát, někdy dokonce i třikrát, vytvořit katalog služeb je zároveň cesta, jak v tomto směru udělat opravdu pořádek, jak ukázat na agendy, které se zdvojují, příp. násobí vícekrát. Zároveň od uplynutí vytvoření toho katalogu služeb bude mít ČR další čtyři roky na to, aby všechny ty vyjmenované služby podle harmonogramu toho katalogu služeb opravdu stát elektronizoval. Patrně víte, že v některých případech už je na stole konkrétní naplnění toho zákona, v Poslanecké sněmovně jsme v minulém týdnu schválili kompletní elektronizaci stavebního řízení, to je jedna z těch konkrétních užitečných a důležitých služeb, které se v ČR elektronizovat mají, máme fakticky už připraveno to, jak by se to mělo odehrávat. Pevně doufám, že i to, jak vlastně stručně je ten zákon napsaný, nepřináší žádné povinnosti, snaží se mluvit srozumitelným, jasným jazykem, i ta jednoduchá struktura určení těch jednotlivých práv svědčí o tom, že legislativní práce na tom zákonu byla odvedena dobře, přál bych si, aby ten zákon u vás našel i sympatie, protože je to jeden z počinů, který může opravdu ČR posunout dopředu, může zajistit to, že ČR bude efektivnější v komunikaci s veřejností, znovu zdůrazňuji, nikomu neklade povinnost se státem mluvit elektronicky. Občan má možnost si vybrat, jak chce se státem komunikovat. Ale pokud si jednou zvolí tu pro sebe jednodušší elektronickou cestu, tak by to stát měl respektovat, měl by se na to nachystat i ve svém vlastním zájmu, měl by pak tímto způsobem opravdu už všechno podstatné sdělovat občanovi elektronicky.

Děkuji mnohokrát za pozornost a prosím vás o podporu toho návrhu.