Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové,

dovolím si před vás předstoupit s celou řadou argumentů a s vystoupením, jehož cílem je zabránit vážným problémům, kterým Česká republika bude čelit, pokud by došlo ke konečnému schválení verze stavebního zákona s pozměňovacím návrhem pana kolegy Kolovratníka. Předložím celou řadu zásadních argumentů a vyjádření těch, kteří v tuto chvíli většinově právě stavební řízení zaštiťují. Zároveň, protože je to materie složitá, si dovolím - abyste se i v tom vystoupení snadněji orientovali - předeslat, že bude mít celkem šest obsáhlých částí. V té první části bych rád upozornil na klíčový základní prvek, to je, kdo vlastně v tuto chvíli oponuje té podobě stavebního zákona a jaký je jeho význam z hlediska úspěšnosti stavebních řízení a celého procesu nejenom teď, ale i v dalších letech.

Odhadem více než 97 % všech úkonů ve stavebním řízení, 97 % všech úkonů ve stavebním řízení, spočívá na bedrech současných obecních a městských úřadů a krajských úřadů. 97 %. To číslo zvlášť zdůrazňuji, protože v okamžiku, kdy právě tyto obecní, krajské a městské úřady vyslovují ústy různých asociací starostů a hejtmanů důrazné ne tomu návrhu, tak se přece nad tím musíme pozastavit. Hlas 97 % těch, kteří mají se stavebním zákonem dnes a denně co do činění. Dovolím si proto citovat tady konkrétní usnesení Svazu měst a obcí, Sdružení místních samospráv, Asociace krajů. To jsou klíčoví aktéři, bez nichž se stavební řízení v České republice nemůže pohnout. V okamžiku, kdy by došlo k tomu návrhu vytvoření megastavebního úřadu, tak by se v mnoha ohledech stejně pohnout nemohlo, protože k dokonalé institucionální integraci nedochází a vzniká pouze problém, se kterým si Česká republika v těch následujících letech velmi obtížně poradí.

Chci ale na úplný úvod jasně deklarovat, že to, k čemu míříme, není destrukce stavebního řízení na rozdíl od té vládní a verze pana kolegy Kolovratníka, ale opravdu posun ke zrychlení stavebního řízení. Ano, to je náš klíčový zájem, na kterém se shodují všichni v Poslanecké sněmovně, ví to veřejnost, vědí to všichni, kteří hýbou stavebním průmyslem, i všichni developeři. Čili základní teze, aby to nikdo nemohl zpochybnit, to, kam míříme, je stejný vektor, snaha urychlit, zjednodušit stavební řízení a posunout Českou republiku mezi úspěšnou konkurenci ostatních států v oblasti stavebního řízení.

A teď jak toho dosáhnout. Víte, že jsme celou řadu věcí, celou řadu změn už dokázali na půdě Poslanecké sněmovny projednat napříč politickým spektrem. Mám na mysli zejména digitalizaci, na které se pracuje, kdy konkrétní pracovní skupiny řeší jak samotnou architekturu, financování, tak také už dávají dohromady zadání pro nezbytná výběrová řízení, aby digitalizace mohla fungovat. Já se k digitalizaci vrátím, ale chtěl jsem jen na úvod jasně deklarovat, že zájem je společný a teď jde o to, jak toho cíle dosáhnout, aby to ve výsledku neznamenalo, že místo reálné pomoci dojde opravdu k rozvratu a k zastavení vydávání stavebních řízení. A to je reálné riziko návrhu vlády a návrhu pana poslance Kolovratníka, podporovaného paní ministryní.

Pojďme tedy k hlasu těch, kteří v tuto chvíli představují absolutní většinu zátěže všech úkonů v oblasti stavebního řízení. Předsednictvo Svazu měst a obcí České republiky ve svém usnesení ze 17. února odmítá stávající proces projednávání stavebního zákona, kdy jsou navrhovány rozsáhlé změny, aniž by byly známy finanční, personální a věcné dopady takových návrhů, což může mít negativní důsledky pro úspěch rekodifikace stavebního práva. Předsednictvo Svazu měst a obcí České republiky za druhé požaduje, aby Poslanecká sněmovna zastavila proces projednávání návrhu stavebního zákona. Návrh stavebního zákona musí být připraven a následně přijat na základě dohody širokého okruhu zainteresovaných a dotčených subjektů a za účasti odborníků na problematiku stavebního práva a fungování veřejné správy tak, aby jeho výsledkem byl efektivní proces stavebního řízení a územního plánování. Dále předsednictvo Svazu měst a obcí České republiky odmítá institucionální změny, které obsahuje komplexní pozměňovací návrh hospodářského výboru, neboť nejsou podloženy analýzou očekávaných dopadů v oblasti finanční, personální a věcné a nebyly projednány v rámci standardního legislativního procesu s dotčenými subjekty. Zavádí se experiment, který nebyl odzkoušen, není podložen řádnou analýzou a nejsou známy jeho personální, finanční a věcné dopady. Dále předsednictvo Svazu měst a obcí České republiky nesouhlasí s přesunem agendy pořizování územního plánování do samostatné působnosti krajů a obcí, pokud nebude garantováno zajištění financování této agendy pro malé obce a města, která budou pořizovat územně plánovací dokumentaci prostřednictvím jiného pořizovatele. Pozměňovací návrh předložený pány poslanci Ing. Martinem Kolovratníkem a Ing. Adamem Kalousem a Petrem Dolínkem pod číslem 8008 takovou záruku neposkytuje, proto s ním nelze vyslovit souhlas. A konečně Svaz měst a obcí konstatuje, že nedodržení dohody stran k převodu územního plánování do samostatné působnosti s jasným zajištěním financování.(?)

To jsou konkrétní body, se kterými se přihlásil Svaz měst a obcí. Pan předseda Lukl ve svém tiskovém vyjádření říká razantně: Odmítáme tento chaotický a nepřehledný způsob přípravy zákona, který zásadně ovlivní stavební činnost v celé republice.Takový zákon je nutno projednávat ve standardním legislativním procesu a najít shodu nejen napříč politickým spektrem, ale i mezi dalšími aktéry, od stavebníků až po územně samostatné celky. Sama vláda, pokračuje jeho vyjádření, sama vláda najednou odstupuje od původního akceptovatelného návrhu a podporuje komplexní pozměňovací návrh poslance Kolovratníka. V něm je napadrť rozbit léta dobře fungující smíšený model veřejné správy a s tím nelze souhlasit. Nedostatečně připravená institucionální změna může způsobit destrukci a v krajním případě úplné zastavení stavebních řízení. Tolik hlas Svazu měst a obcí, který zastupuje velmi významnou část samospráv v České republice, od velkých měst ke středním a menším městům, až po malé obce.

Stejně kritický je hlas Sdružení místních samospráv České republiky. I tady si to dovolím citovat, protože jde o poměrně hutný podklad, který ale přináší celou řadu srozumitelných argumentů a snaží se upozornit na klíčové nedostatky toho projednávaného zákona. Tedy Sdružení místních samospráv České republiky konstatuje, že je stavební řízení potřeba zjednodušit a zrychlit a říká také, že to všichni víme už dlouho. Nesouhlasí ale s tím, že podmínkou změny je zrušení významné části stávajících stavebních úřadů nebo dokonce převedení celé stavební agendy pod stát, jak navrhuje komplexní pozměňovací návrh poslance Kolovratníka, který je rovněž součástí celého toho usnesení hospodářského výboru. Důvody, pro které Sdružení místních samospráv nesouhlasí s vládním návrhem stavebního zákona ani s komplexním pozměňovacím návrhem poslance Kolovratníka, vychází z dlouholeté praxe měst a obcí a hluboké znalosti chodu jak stavebních úřadů, tak agendy samotné. V případě nesouhlasu ze strany obcí a měst se rozhodně nejedná o mocenský boj, o razítko či obstrukční nesouhlas založený na antipatiích, ale o vyjádření oprávněných obav, které pramení ze zkušeností zástupců samospráv a znalosti materie i legislativního procesu, který byl minimálně v případě předložení komplexního pozměňovacího návrhu poslance Kolovratníka významně porušen.

Hlavní argumenty Sdružení místních samospráv, které hovoří v neprospěch vládního návrhu i komplexního pozměňovacího návrhu, jsou následující: Za prvé, zrušení několika stovek stavebních úřadů a jejich přesun do větších měst povede k zásadnímu omezení dostupnosti stavebních úřadů, zejména pro obyvatele menších sídel. Za druhé, zároveň prodloužení vzdálenosti mezi stavebním úřadem a stavebníkem bude představovat komplikaci i pro úředníky, kteří se v rámci územního i stavebního řízení účastní tzv. místních šetření. Některé části řízení prostě zdigitalizovat nelze.

Za třetí. Oddálení úřadů od občana a úředníků od faktického předmětu stavby bude představovat vznik většího počtu černých staveb. Stavebníci nebudou mít zájem o získání povolení a do vzdálených míst oko úředníka nedosáhne. S neblahou situací se ovšem budou potýkat i obce, ve kterých se tyto nešvary budou bez potrestání dít.

Za další. Před osmi lety byla přijata takzvaná "Drábkova reforma", která odvedla sociální pracovníky z malých obcí a z městských a obecních úřadů převedla sociální pracovníky věnující se agendě sociálních dávek. Již na začátku reformy z obecních úřadů na úřady práce nepřešel plný počet zaměstnanců, jak se původně předpokládalo a v následujících letech následovala další vlna odchodů z úřadů práce, které jsou dodnes v podstavech.