Hospodářská komora definuje své poslání jako „vytváření příležitostí pro podnikání, prosazování a podporu opatření, která přispívají k rozvoji podnikání v ČR, a tím i k celkové ekonomické stabilitě státu“. Nechápu, proč by na její činnost měly rozkazem přispívat subjekty, kterým nynější vláda, mimochodem politicky úzce s komorou svázána, zvedá daně a nijak neřeší jejich byrokratickou zátěž.

Příkladů podobných bizarností máme v republice celou řadu. Nesledujete Českou televizi, neposloucháte Český rozhlas, ale platíte. Koupíte si prázdné CD nebo flashdisk, na které si pak uložíte vlastní fotky z dovolené? Část ceny bůh ví, proč odevzdáte jakémusi Ochrannému svazu autorskému. A co třeba zavést povinné poplatky odborům nejen pro jejich členy, ale pro všechny zaměstnance? Myslivcům, že jste při návštěvě lesa potkali zajíce? Nebo Českým drahám, i když s nimi nejezdíte? Nepřichází už čas také na daň za život?

Paradoxem u těchto společností je fakt, že za služby musí platit nejen ten, kdo je nevyužívá, ale dokonce ten, co má s nimi ty nejhorší zkušenosti, nebo jejich činnost odmítá. Nepříliš vzdáleně mi to připomíná mafiánské výpalné za „ochranu“. Vždyť tvrzení Hospodářské komory, že vlastně „bojuje za všechny podnikatele bez rozdílu“, tudíž je i chrání, je toho důkazem.

K pousmání patří reakce neúspěšné prezidentské kandidátky a dealerky akademických titulů Danuše Nerudové. Ta rovněž odmítá povinný poplatek platit. Ale nikoli z důvodu jeho nemravnosti, nýbrž proto, že komora pořádá konferenci o budoucnosti ČR, kde sedí patnáct mužů starších padesáti let a jediná žena je v roli moderátorky. Pokrok nezastavíš.

A co závěrem? Není divu, že s těmito nápady na osolení života podnikatelů přichází právě Hospodářská komora. Zkrátka SPOLU vás podojíme, vyždímáme. Pořádně, zkušenosti už máme. I s paní Danuší.