Je jistě zajímavé, že požadavek na plošné zavedení limitu rychlosti 30 kilometrů za hodinu v Praze se po agresivním blokování dopravy ve špičce ze strany několika „věrozvěstů lepších zítřků“ stalo agendou, o které se mluví. A to bylo pravděpodobně jejich hlavním cílem. Nastolit agendu a ovládnout s ní mediální prostor. Média potřebují skandály a bizarnosti. Média potřebují čtenost. Telenovela ve stylu protestujících lidí mezi auty na magistrále se ale také jednou okouká. No, třeba se pochodující svléknou donaha. Koneckonců je léto. Zájem médií se tím o pár týdnů prodlouží. Čím větší bizár, tím lépe!

Před několika dny několik „ekologických“ fanatiků opět zablokovalo pražskou magistrálu. Když se nedávno o to samé zase pokusili jejich „spolusouputníci“ v Berlíně, některým řidičům už lidově řečeno praskly nervy a začali si věci vyřizovat ručně. Bytostně to odmítám, ale představte si muže, co třeba veze svoji manželku do porodnice.

Vlastně se ptám, kdo vlastně napadl koho? Kdo z nás by byl klidný a desítky minut čekal, až bezpečnostní složky tyto jedince „odlepí“? Mám totiž obavu, aby se něco podobného nestalo i u nás. Další „aktivisté“ v sobotu v Itálii vylili černou tekutinu do jedné z ikonických fontán v centru Říma. Italská policie však prakticky okamžitě všechny zadržela.

Asi nejen já si kladu otázku, kde je právo. Vždyť stále z úst politiků slyšíme, že za demokracii a právní stát je třeba bojovat. Britský filozof John Stuart Mill před drahnou dobou řekl, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Měli bychom se nad tím minimálně zamyslet. Nebo bude pozdě. Proto pojďme tlačit na změnu legislativy, ať právo není jen jakási mlhavá naděje, zaručená zákonem. Možná si pak i tito „bojovníci za lepší zítřky“ své nedemokratické chování rozmyslí.