Především novináři se nepoučili z minulosti. Když v září loňského roku před slovenskými parlamentními volbami tvrdě útočili na stranu Roberta Fica, a naopak do nebes vyzdvihovali Progresívne Slovensko Michala Šimečky, dopadlo to přesně opačně. To samé se stalo i při dvojnásobném úspěchu Miloše Zemana. Nedokázali odhadnout ještě rozumnou míru propagandy a my ostatní proto už dnes známe skutečnou, nikoliv mainstreamovou realitu: Volič není hloupý a má rozum. Dokáže dobře rozpoznat, že je klamán, manipulován, o nějaké objektivitě či nestrannosti nemůže být ani řeči.

Odmítá absolutní hru na dobro a zlo. Nevidí svět černobíle, vadí mu faleš, agresivita a arogance.

Dalším efektem „snahy“ hlavního mediálního proudu je odklon čtenářů, posluchačů či diváků od jejich platforem k takzvané alternativě. Je to přirozené, protože konzumentům nabízí informace, názory či postoje, které jinde nenajdou. Na základě výsledků voleb si troufám tvrdit, že alternativa a mainstream si, doufejme nejen na Slovensku, vyměňují role. Hlavní proud bude nejspíš jinde.

Když píši o Slovensku, dnes už asi nikdo nezjistí, do jaké míry přispěl český premiér Petr Fiala politikou ochlazení doposud vynikajících vztahů obou zemí ke zvolení Petera Pellegriniho. Troufnu si tvrdit, že slovenská povaha nemá historicky příliš v lásce, když jí větší a „moudřejší“ bratr z Prahy peskuje, jak se má chovat. Proto si živě dokážu představit slovenského voliče, který o účast v hlasování původně nejevil zájem, že vstal a natruc to Pellegrinimu hodil.

Politik, který se bojí médií, nebo dělá to, co chtějí, je dříve či později ztracen. Mohu jen připomenout osud ČSSD, která se chtěla mediálnímu cirkusu tolik zalíbit, že zcela zapomněla na své voliče.

Zajímá snad dělníka v montovně problematika genderu či devadesáté první pohlaví?

Novináři i politici by si stále více měli uvědomovat, že volí občané, nikoli média. A to je zajímavá zpráva.