Jako milovník Švejka jsem takřka přesvědčen, že se poručík Dub reinkarnoval do podoby plukovníka Otakara Foltýna (za ta léta zaslouženě povýšil), a to po nedávných výrocích vrchního lovce dezinformací na veřejné debatě ve Slavonicích. Tam například pronesl, že v republice máme 4,5 procenta zombíků a sviní, které „nepřesvědčíme“. Proto by měli skončit za hlubokým příkopem a v karanténě. Těžko říct, k čemu by chtěl ty nebožáky přesvědčit, jestli k povinné lásce ke svému šéfovi Petru Fialovi nebo velkému bratrovi za velkou louží.

Co mě na těchto plukovníkových nechutných a totalitních výrocích nejvíce zaráží, je fakt, že Foltýnova funkce se jmenuje vládní strategický komunikátor. Zdůrazňuji vládní, takže kabinet ho do ní musel jmenovat. Elementární logika nám pak říká, že jako komunikátor mluví za vládu, vyjadřuje její postoje, názory či stanoviska. Takže za oficiální názor vlády lze považovat, že zhruba půl milionu lidí (daňových poplatníků, kteří platí třeba i takového Foltýna) jsou svině a je nutné je oddělit od ostatních. Tento můj názor vychází i z naprostého ticha, které v reakci na plukovníkovy bizarnosti „slyšíme“ z úst premiéra či ministrů. Konkludentní souhlas jako vyšitý.

Jsou v podstatě asi jen tři varianty, co se vlastně stalo. Buď se Foltýn vládě zcela utrhl ze řetězu, nebo se jako oběť v podobě fíkového listu snaží na sebe strhnout pozornost, aby přikryl nekonečné vládní průšvihy. Nebo za třetí skutečně oznamuje vládní stanoviska, a nastiňuje budoucnost, která si s demokracií, svobodou slova či lidskými právy příliš nerozumí. Naopak pozitivní zprávou je, že někteří „novináři“ už přispěchali Foltýnovi na pomoc, takže bez obalu vyslali pověstný signál, jak to s těmi hlídacími psy demokracie ve skutečnosti je.

Samozřejmě otázkou zůstává, zda funkce strategického komunikátora vůbec na Úřad vlády patří. Jak jsem již nedávno psal, kabinet má svoje tiskové oddělení, a to by mělo stačit. Jenže může platit přímá úměra, čím více premiér a jeho ministři jaksi nemluví pravdu, tím více potřebují takových „strategických komunikátorů“, jako je Foltýn. Jedince, který po vzoru poručíka Duba nepoddajné a svobodomyslné nejen nutí k pláči, ale i k převýchově. Bohužel, nic nového pod sluncem.

V Česku bychom slovem zombie mohli klidně označovat ty, kteří bez „keců“ následují jakékoli politické či náboženské dogmatiky. Praví čeští zombíci jsou totiž pod vlivem jiné osoby, nemají vlastní vůli, jen slepě plní rozkazy. Zombíci jsou tedy přesně takoví, jako plukovník Foltýn. Dnes samozřejmě „zombíci“ patří mezi rozšířený pojem v českém prostředí. V Praze se například každoročně koná Zombie Night Run, tedy dost atypický běžecký závod, který si koneckonců můžete na vlastní kůži letos v říjnu také vyzkoušet. Předpokládám, že plukovník „Zombie“ Foltýn již ladí formu, a doufám, že nad touto skvělou akcí převezme záštitu. Premiér bude jistě souhlasit.

Když plukovník Foltýn hovoří o zombících, tak vlastně mluví o sobě a o svých zombích zkušenostech. Evidentně jich není málo.