Sociální kurátor je specializovaný sociální pracovník pro dospělé, kteří se ocitli v tíživé životní situaci, jsou sociálně vyloučení nebo jim sociální vyloučení hrozí. Sociální kurátor v přímé práci s klienty působí v oblasti přenesené působnosti, tedy výkonu státní správy, která je zajišťována obecními úřady s rozšířenou působností. Jeho původní zaměření bylo omezeno pouze na klienty, vracející se z výkonu trestu odnětí svobody, ale postupem doby došlo k rozšíření spektra cílových skupin. Osobami ohroženými sociálním vyloučením mohou být tedy osoby, vracející se z výkonu trestu, z výkonu vazby, bez přístřeší, dlouhodobě nezaměstnaní, zadlužení, vracející se ze školských zařízení pro výkon ústavní, ochranné výchovy nebo z pěstounské péče po dosažení zletilosti, žijící nedůstojným způsobem života, závislé na alkoholu či jiných psychotropních látkách, vracející se z léčby, aj.

Co je posláním práce sociálního kurátora

Při popisu poslání práce sociálního kurátora lze využít základní definice, která zní: Sociální práce je profesionální aktivita, zaměřená na pomoc jednotlivcům, skupinám či komunitám zlepšit nebo obnovit jejich schopnost sociálního fungování v jejich přirozeném prostředí. Z čehož lze vyvodit, že základními kompetencemi sociálního kurátora v oblasti přímé práce s klientem je poskytování základního a odborného poradenství, vykonávání terénní sociální práce, provádění depistážní činnosti, což je vyhledávání osob, ohrožených sociálním vyloučením, nebo osob sociálně vyloučených v jejich přirozeném prostředí, zprostředkování služeb sociální prevence, do kterých spadají služby terénní, ambulantní nebo pobytové. Neméně důležitou je spolupráce s dalšími subjekty, institucemi při výkonu práce, jako je Policie ČR, městská policie, soudy, probační a mediační služba, vězeňská služba, úřady práce, OSPOD apod.

Preventivní charakter

Preventivní charakter práce sociálního kurátora pro dospělé spočívá především v depistážní činnosti, tedy ve vyhledávání a kontaktování sociálně vyloučených osob a osob, ohrožených sociálním vyloučením, a to v jejich přirozeném prostředí. Depistáž je však možné provádět také v rámci výkonu trestu odnětí svobody nebo výkonu vazby, kdy sociální kurátor o možném klientovi získá informace prostřednictvím vězeňské služby o pobytu klienta ve věznici. Depistáž dále může být prováděna na základě žádosti dalších členů domácnosti konkrétního klienta či jiné spolupracující instituce.

Prevencí se však také rozumí přímá práce s klientem, kterému sociální kurátor předává potřebné informace v rámci poskytování základního sociálního poradenství, podporuje klienta v jeho snaze změnit svůj způsob života. Z daného vyplývá, že sociální kurátor je zodpovědný za daný proces, za to, co klientovi nabízí, jaké informace mu předává, kam ho nasměřuje. Za výsledek této spolupráce je vždy zodpovědný sám klient. Sociální kurátor celým procesem klienta provází, je mu oporou. Veškerá spolupráce mezi sociálním kurátorem a klientem je postavena na dobrovolnosti, tedy na zájmu samotného klienta.

Příklady dobré praxe

Příkladů dobré praxe není příliš mnoho, neboť téměř pravidelně se sociální kurátor stává spolupracovníkem konkrétního klienta pouze na určitou dobu, tedy pouze na dobu, kdy klient o tuto spolupráci projeví zájem a sám chce svou životní cestu změnit. Dobrou praxí je, když si klient najde zaměstnání, bydlení a snaží se vést „normální“ způsob života. V rámci praxe sociálních kurátorů je to tak jeden klient z deseti, a možná ani to ne. Jako příklad dobré praxe by bylo možné uvést, když klient projde přes sociálního kurátora pouze jednou, tedy třeba v rámci jediného výkonu trestu odnětí svobody, a pak se již do výkonu nikdy nevrátí.