Trpěl? Netrpěl? Toť otázka: Letošní novoroční koncert Slovenské filharmonie dirigoval Rastislav Štúr. Před více než dvaceti roky v mojí éře pražského Obecního domu jsem ho poznal jako mladého sympatického dirigenta a několikerá spolupráce s ním byla jedna radost.

Novoroční koncert začal novou verzí slovenské národní hymny. Z minulosti znám vícero verzí této kanonické písně Slováků, ale na takovou hrůzu jsem ještě nenarazil. Z mého pohledu zjevně přeorchestrovaná skladba výrazně potlačuje slova, která jsou stejně důležitá, jako hudba. Nevím, jestli místo provedení novoročního koncertu má tak mizernou akustiku, nebo je špatná nahrávka, ale nikdy mě nenapadlo, že se jasná rázná skladba dá takhle přeonačit.

Hymna je sice věcí každého státu, ale celé mně to zapadá do kontextu současného dění na Slovensku, kde se k moci dostali naprostí magoři. Stačí se jen podívat na hvězdnou vládní pěchotu v podobě ministryně kultury. Za úpravu hymny bych nedal ani jedno zlámané euro, ale hrdá ministryně dala EUR 45 tisíc.

Poprvé od rozpadu Československa jsem si pustil záznam z novoročního projevu Roberta Fica. Celé se to točilo kolem napasování politiky na fotbalový zápas. Z Ficova fotbalového mače se vymykala pouze věta, že je rád, že to alespoň přežil. Slovenská vládní koalice je na hraně ztráty většiny v parlamentě. Pokud prezidenta Pellegriniho alespoň několik poslanců z jeho bývalé strany ještě poslouchá, měl by pomoci shodit tenhle spolek a vypsat nové volby, než bude pozdě.

V tuhle chvíli je jasné, že aktuálně největší Slovák Fico střílí góly do vlastní branky. I jemu by se v pozici seniorního politika ulevilo a měl by dostatek času klábosit, udělovat knížecí rady a plácat blbosti, jak to aktuálně činí naši dva předchozí prezidenti.