Realita stále více vystavuje vysvědčení jeho PR politice. Dramatický propad ekonomiky, bezradnost při stabilizaci financí, či nepochopení rozsahu krize a silný návrat čínské nákazy. Jediný, kdo mu stále tleská a drží preference je početná skupina podporovatelů výrazně z řad penzistů. Netuší, že druhý den po parlamentních volbách budou první na řadě, na koho krize dopadne.

Ale možná, že realita jim dá direkt ještě dříve. Mašiny propagandy sice jedou na plný plyn, ale to jely komunistům taky. Hysterické štěkání kolem Vystrčilovy cesty na Tchaj-wan jen zakrývá bezradnost. Přitom každý blbec ví, že nejvíce v politice vykonáte, když podpoříte ohrožené, nebo v tu chvíli bezmocné.

Ne nabubřelí čínští komunisté, kteří bezostyšně na konci druhé dekády XXI. století vraždí svoje oponenty, ne Putin, který už zase vede Rusko do úpadku, ale demokratické země a ty, které o demokracii usilují. To jsou naši partneři, naše naděje. jenže Zemanové, Babišové, zestárlý Klaus či komunisté nás stále přetahují více, nebo méně, na druhou stranu.

Skoro Klausovsky nevěřícně jsem povytáhl obočí, když Klaus v jednou rozhovoru mluvil o dnešní "postkomunistické" Číně. Žádná postkomunistická Čína neexistuje. Existuje jen komunistická Čína (na Tchaj-wanu nikdy komunisté nezvítězili, takže nejsou post..). Vystrčilovu cestu na svobodný ostrov pod čínskými děly nazval klukovinou. Klukovinou pro mě je naopak to, co tahle nepovedená parta vyvádí s naší zemí.