Minář prý nasazuje kůži: nevím, jestli je to doznívání statisícových demonstrací, nebo rozvoj dalšího klamu v politice, ale Minář se vypravil, přes dřívější prohlášení, do politiky. V téhle souvislosti se občas ozývá, že pan Minář nasazuje kůži, a co prý proti němu mám. Kdyby skutečně nasazoval kůži, tak bych neřekl ani popel. Vážím si obecně lidí, kteří pro něco nasazují kůži, i když s nimi nemusím souhlasit, ale o tento případ se nejedná. Milión chvilek měl unikátní šanci nasměřovat významnou část společnosti na jinou trajektorii vývoje, než se dnes děje. Jenže, právě proto, že nikdo z hlavních protagonistů aktivity nebyl ochoten nasazovat kůži, skončilo to v nicotě. Prošustrovat potenciál statisíců nespokojených lidí je obrovskou škodou. Chápal bych opatrné posunování na začátku, ale se statisíci lidí v zádech v bezbarvých projevech o ničem pokračovat? Není jednoduché vymyslet cestu, která donutí stávající moc začít se chovat jinak, nebo odejít.

Včera jsme někteří vzpomínali na Havla. Napomohl prosadit změnu, protože nasazoval kůži. Svolávat demonstrace, které nasměřují sílu nespokojenosti do nicoty není nasazování kůže. Také bylo z chování Babiše vidět, že se nejprve síly lidí obával, potom už mu to bylo jedno. A poslední kapkou pro nespokojené bylo vystoupení pana Čižinského před Úřadem vlády, kde sdělil, že není antibabiš. Sotva si lze představit ostudnější tečku za jednou z velkých nadějí. Ale nemyslete si, že tohle všechno byla jenom náhoda, či nezkušenost. Ze zákulisí hybatelů spolku vím, komu před statisíci slovo dát chtěli a komu ne. A když už se nakonec rozhoupali dát slovo opozičním demokratickým stranám, tak z nich předepsanými otázkami dělali nesvéprávné blbečky. Cui bono?

Ani mě dnes nepřekvapuje, do koho se pan Minář pustil - do formujícího se středopravého bloku, zejména do ODS. A převzal sprostou a lživou rétoriku velké části médií, která začíná s čím dál větší agresivitou podsouvat veřejnosti, že snad ODS může za krizi státních financí poté, co se snaží prosadit svůj návrh na zrušení superhrubé mzdy. Zatím si nikdo jako mantru své politiky nevzal ochranu a rozvoj střední třídy. Ono to totiž pro média nebylo zajímavé. Zkoušel to Kalousek ve svém volebním projevu, když poprvé kandidoval na předsedu TOP 09. Ale postupně to v TOP 09 jako téma vyšumělo. Také to tehdy nebylo cítěno až tak naléhavým, jako nyní. Střední třída, tradičně názorově a politicky nekonzistentní, mlčela, platila drtivou část státem předepsaných daní. Jenže s příchodem Babiše a za kašpárkování tradičních rozdávačů do natažených rukou - socialistů - došlo, zatím po roce 89 k bezprecedentnímu, útoku na klíčovou složku střední třídy - podnikatele. Bohužel za široké společenské shody, že živnostníci a malí a střední podnikatelé jsou paraziti a následně i zloději. Dnes je podnikání v těžké krizi a následky si poneseme všichni. A jestli tzv. noví, mladí a nadějní si myslí, že doždímou střední třídu, tak nás čeká chronická ekonomická krize a úpadek. A těm, kdo volají po tom, aby lidé dali šanci spolku PRO (i když dodnes nikdo neví pro co), chci vzkázat, aby si zodpověděli otázku, jestli chtějí, aby někdo experimentoval s jejich životy. My dříve narození jsme byli v jednom takovém superexperimentu, největším v novodobé historii Země, nuceni žít. To bylo peklo na zemi a život v beznaději s dobýváním si špetky elementárního soukromí o víkendech na chatách a chalupách.