V médiích se rozjela obsáhlá diskuze k průběhu předvánoční tragédie na Filozofické fakultě a chování policistů během jejich zákroku. Pořád si trvám na tom, že policie dělala, co mohla. Nebylo by to ale Česko, aby bublina médií nerozjela hledání viníka za každou cenu.

Opět platí, že po bitvě je každý generál. Přitom mediální “generálové“, kteří se cítí být odborníky na všechno, sotva kdy zažili alespoň vzdáleně situaci, která se 21. prosince stala. Jsem přesvědčen, že většina z nich by si v případě povinné vojenské služby vydobyla modrou knížku. Pokud by pachatel zběsile střílel na vánočních trzích, nebo v nedaleké stanici metra, zase by byl povyk, proč policisté čekali na střelce v budově na Palachově náměstí?

V celé diskuzi postrádám vedle jiného jednu zásadní věc, současnou roli médií a jejich případný podíl na řadě tragických událostí. Shodou okolností přesně týden před tragédií na jednání vedení Klubu angažovaných nestraníků jeden ze členů požadoval, abychom přijali nějaké usnesení k médiím, která doslova zběsile vnucovala a vnucují společnosti depresivní náladu. Souběh několika krizí, zprávy o válce na Ukrajině a o novém kole nekončícího konfliktu na Blízkém východě jsou velmi depresivní samy o sobě. Ale že by tady někdo umíral hlady, nebo kolabovalo zdravotnictví, to snad ne, i s vědomím toho, že někteří lidé mají do kapsy hluboko.

Jenže soukromá i veřejnoprávní média si zvou lobbisty různých spolků jak na kolotoči do pořadů, kde jsme přesvědčováni, že za všechno může stát, jejich kšefty bez dotací zkrachují zítra, nebo nejpozději po příštím víkendu. Do toho mizerní účetní, kteří se hrdě nechají označovat za ekonomy, každodenně nastiňují černé scénáře příštích měsíců a roků. Přitom životnost jejich tvrzení často vezme za své po několika dnech.