Trochu opožděně jsem se na Vzpomínce na BIIb 11. července 2024 dostal k tištěnému souboru statí "Mnichovské memento Okupace Kolonizace", vydanému Památníkem ticha 2023/2024. V něm se renomovaní publicisté, historikové i osobnosti vyjadřují nejen k mnichovské zradě, ale i k roli tehdejšího prezidenta Edvarda Beneše. Ta je dost odlišná od toho, co nám vtloukali komunisté do hlavy celá desetiletí.

Mnichovem se dodnes trápíme, nejen tím, že jsme nebojovali, ale i tím, "že jsme se na té zradě osobou prezidenta republiky tak nějak podíleli, že jsme se, abych tak řekl, nechali zradit" (citát z vystoupení Petra Pitharta).

"Dost dlouho se u nás ví, že 30. září v Mnichově před pětaosmdesáti lety už bylo o nás rozhodnuto. Devět dní už bylo rozhodnuto, ačkoli to vědělo jen pár lidí na planetě. Dodnes tu přitom panuje mýtus zrady Západu a nás jako obětí... Beneš totiž písemně v naprostém utajení nabídl velké kusy našeho území Hitlerovi už 14. září 1938 prostřednictvím Daladiera a Chamberlaina. 21. září Hodžova vláda přijala Benešem objednané francouzsko-britské ultimátum."

Poté vláda rezignovala. Čest v této vládě si zachovali pouze lidovci Šrámek a Dostálek a František Ježek za Národní sjednocení, kteří hlasovali proti. Tomuto scénáři vychází vstříc i první věta mnichovské dohody: "Německo, Francie a Spojené království se zřetelem k dohodě, jíž bylo ve věci odstoupení sudetoněmeckého území v zásadě již dosaženo...."