Čtvrtek 16. leden je v kalendáři od roku 2014 veden jako významný den – Den památky Jana Palacha. Už ani nevím, kdo další byl podepsán vedle Jany Černochové a Daniela Korte pod návrhem zákona z roku 2013, který ustanovil toto datum významným dnem. Pamatuji si však na bouřlivý souboj tehdejších pravicových poslanců s komunisty. Já jsem si z té hádky odnesl pro sebe a Sněmovnu slib, že prosadím finance na rekonstrukci zanedbaného Palachova domku ve Všetatech. Tak se krátce před koncem roku při schvalování rozpočtu i stalo.

V roce 2013 jsem bral svůj krok spíš jako poděkování Janu Palachovi za jeho sebeobětování. Apel na svědomí naší i mladších generací, aby si uvědomili, jak těžko a bolestně se ke svobodě přichází a jak lehce se ztrácí, byl až v druhé řadě. Již v roce 2013 však naše společnost, ještě ne tak masově, naskakovala na trendy populismu, zpochybňování hodnot, na kterých stavěli naši předci, na zpochybňování svobody a demokracie a bagatelizaci, ne-li rovnou obdivu, předlistopadového komunistického režimu a jeho pretendentů.

Co napsat k Palachově činu 16. ledna 2025? Asi se shodneme, že nemalá, ne-li velká, část společnosti má blbou náladu a bojí se budoucnosti. Paradoxně blbou náladu mají ti, kdo na špatné budoucnosti pracují ze všech sil. Jak? Chováním ve stylu po nás potopa, hlavně urvat vše teď a co nejvíce. Často přemýšlím, která chyba po roce 89 nás k dnešní situaci přivedla? A myslím, že to nebyly chyby v ekonomice, ale velká absence etiky, nebo, chcete-li morálky. Rovnocenným pilířem k ekonomické transformaci měl být i pilíř etický. Václav Havel se o něj pokoušel, jenže ten zákony nepsal.

Očekávaná „obyčejná“ lidská spravedlnost se nedostavila. Velká část těch, kdo trpěli, se práva nedovolala a ti, kdo sloužili zločinnému systému a páchali násilí, „privatizovali“ a smáli se svým obětem do očí. A dnes problém dekomunizace společnosti už zajímá jen hrstku přemýšlivých. “Je pozdě“, slýchám. Absence duchovní autority slaví historický triumf. Pokud by existovala, vyplňovala by prázdný prostor, který naše školství ignoruje. Pokud by existovala, sdělovala by lidem odvěký příběh o boji dobra se zlem. Zlo bylo, je a bude. A je jedno, jestli mává fanglí se srpem a kladivem, nebo s hákovým křížem. Jenže existují i milióny jiných podob zla. Některé možná menší, každodenní. A ta prorůstají našimi životy, naší každodenností, jako rakovina.

„Člověk musí bojovat se zlem, na které právě stačí“. Toto nejsilnější poselství Jana Palacha není ohraničeno časem, zemí, náboženskou vírou, žádnou rasou či společností. Jeho poselství je univerzálním vzkazem budoucím. Jak s tímto poselstvím nakládáte a naložíte, je na vás. Pouze vezměte v úvahu, že zlo ve svém důsledku postihuje všechny, viníky i nevinné. Lidi vám cizí i blízké.

František Laudát
Klub angažovaných nestraníků

Ing. František Laudát

• Předseda Klubu angažovaných nestraníků (KAN)

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Psali jsme:

Laudát (KAN): Aktuálně největší Slovák Fico střílí góly do vlastní branky

Laudát (KAN): Mrznout budou zřejmě i separatisti

Laudát (KAN): Očadná se centrem míru asi nestane

Laudát (KAN): Zeman - zbytečný člověk, kterého měli penzionovat už v patnácti