Proč nekomentuji? Potkal mě včera známý, který je čitatelem mých statusů na facebooku. Ptal se, proč mlčím k současné krizi? Ono není skoro co psát, odpověděl jsem mu..

Je to pořád dokola. Babišovy sliby se ukázaly jenom dalším kolem v nekonečném oblbování voličů, s každým dalším obdobím klesá úroveň a schopnosti politiků cokoli řešit a cokoli nového vytvářet. Je to obtížné, když řada lidí jde do politiky s cílem vylepšit si svoje sociální postavení, a tím jejich zájem začíná i končí. Potom se na víc, než na "politiku" kdo s kým a proti komu, komu namydlit schody, co si urvat pro sebe...nezmůžou. O světě si tihle lidé sotva co přečtou, politiku dělají pocitově, kritické myšlení je jim cizí, celkový rozhled chabý, a etika je u nich stejně přítomná, jako onen pověstný šafrán. Babiš není řešením, Zeman je ještě horší, ten rovnou ještě škodí v míře větší než velké, hraničící s destrukcí, když si z nedůležitějšího zákona -ústavy, dělá srandu, o jeho misích ostudy ani nemluvě.

Současný veřejný sektor nejen není schopen řešit problémy země, není ani schopen aplikovat to dobré, co ve světě funguje, natož přicházet s něčím, co bude přínosem i pro území za českými kopečky. V tuto chvíli česká společnost většinově asi začíná tušit, že tohle je špatně, ale není schopná najít alespoň většinovou shodu na tom, co je dobře. Sází často na falešné proroky, hledá naději v překonané minulosti. Přesto se jedna naděje začíná rýsovat. Je to postupně rýsovaná čára, za kterou zatím sice menší, ale rostoucí část populace není ochotná současné politické nuly a darebáky pustit. Jenže to jim při tom vymezování hranice, zatím co NE, nesmí někdo předhazovat esoterické blouznění a některá zbytečná vystoupení. Je hodně obtížné probudit společnost ke kultivovanému odporu proti zlu. Je však ještě mnohem obtížnější jí NEZKLAMAT.