Vážený pane předsedající, vážení zástupci vlády, vážené kolegyně, kolegové,

stav legislativní nouze, ve kterém bychom měli projednávat novelu tzv. pandemického zákona, tj. sněmovní tisk číslo 127, byl v tomto sále skloňován již v předcházejících vystoupeních a mnohokrát i vysvětlován. Ale i tak zopakuji, že stav legislativní nouze lze vyhlásit jen za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu, nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody.

Taková mimořádná situace však nenastala. V uplynulých dnech a týdnech nedošlo k žádné živelné katastrofě, či jiné mimořádné události, která by podobným způsobem narušila chod státu. Vládní kolegové asi budou oponovat, že přece jsme uprostřed pandemie. Ano, jsme uprostřed pandemie, nemocnost je vysoká a bohužel umírají naši blízcí, kamarádi, přátelé či kolegové. Tady bych chtěla vyjádřit svoji účast všem, kteří někoho blízkého díky této epidemii ztratili.

Nicméně je to stát, vláda, která v rámci svého návrhu připravuje velmi rasantní omezení práv a svobod občanů a navrhuje omezení podnikání. Pokud vláda tvrdí, že se při projednávání zákonů dostala do časové tísně, protože platnost stávající zákonné normy končí 28. 2., způsobila si ji výhradně sama, a to tím, že zákony předložila příliš pozdě.

Navíc pan místopředseda vlády a ministr zdravotnictví pan Vlastimil Válek se nedávno nechal veřejně slyšet, že vláda přece zruší veškerá opatření, týkající se covid-19 k 1. 4. letošního roku. Doufám, že to neřekl jako apríl a nedělal si z nás všech srandu. Nebo si snad někde ponechal otevřená zadní vrátka, a proto honem, honem tlačí silou v rámci legislativní nouze tuto novelu? Navíc novelu bez jakéhokoli časového omezení.