Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové,

tisk číslo 86 upravuje současně několik zákonů, a to zákon trestní, o obětech trestných činů, zákon o trestním řízení soudním, tzv. trestní řád, zákon o rejstříku trestů, zákon o sociálněprávní ochraně dětí, zákon o veřejných sbírkách, zákon o Policii České republiky, zákon o Generální inspekci bezpečnostních sborů, zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim a zákon o Vojenské policii. Cílem tohoto tisku je především adaptace a implementace přijatých předpisů Evropské unie resp. právně závazné mezinárodní smlouvy. Návrh rovněž zapracovává změny, kterým je v návaznosti na výsledky implementačních worskhopů a další hodnotící činnosti reagováno na některé zjištěné nedostatky v implementaci některých unijních směrnic. Dovolte mi tady trošku zrekapitulovat celý proces. Jsme ve třetím čtení a ráda bych vám připomněla, čeho všeho se tento tisk týká.

17. dubna 2019 byla přijata tzv. non-cash směrnice, jejímž cílem je reflektovat technologický vývoj v oblasti bezhotovostních platebních prostředků, vylepšit a modernizovat stávající pravidla jejich ochrany tak, aby se zefektivnil boj proti podvodům v této oblasti. Ochrana proti tomuto druhu podvodů dopadá nejen na platební karty či elektronické peněženky sloužící pro převod elektronických peněz, ale nově i na virtuální peněženky umožňující převod virtuálních aktiv, pokud slouží k placení.

V oblasti ryze trestněprávní si směrnice klade za cíl posílit mj. schopnost donucovacích orgánů bojovat proti kybernetické trestné činnosti a odstranit překážky operativní povahy, které brání efektivnímu vyšetřování a stíhání trestných činů. Non-cash směrnice upravuje pouze minimální pravidla a garance, které musí v zájmu ochrany bezhotovostních platebních prostředků každý členský stát zakotvit, přičemž je na jednotlivých členských státech, zda zakotví pravidla jdoucí nad rámec této směrnice, a to včetně úpravy definic trestných činů či výše trestních sankcí. Jde-li o výši trestních sazeb či druhy sankcí, které mají být pachatelům těchto trestných činů ukládány, česká právní úprava již dnes veškeré požadavky non-cash směrnice naplňuje. Zájmem je ve výhledu přejít plně na bezhotovostní platby, kdy bude snaha i platební karty postupem času a vývojem technologií nahradit dalšími způsoby placení. S tímto vývojem se zcela neztotožňujeme a SPD bude vždy i pro zachování hotovostních plateb.

17. dubna téhož roku bylo přijato další nařízení a směrnice, jejichž hlavním cílem je vytvoření tzv. centrálního systému pro identifikaci členských států Evropské unie, které by měly uchovávat informace o odsouzení občanů třetích zemí, osob bez státní příslušnosti a osob, jejichž státní příslušnost se nepodařilo zjistit. Centrální systém by měl tedy umožnit členským státům rychle a efektivně identifikovat členské státy, které mohou disponovat informacemi o odsouzení osob bez státní příslušnosti. Systém, který jsem tady zmiňovala, je přitom jednou ze součástí programu eu-INIS. Téma interoperability je v rámci Evropské unie a to i s ohledem na nedávné bezpečnostní incidenty prioritou v kontextu boje proti terorismu a v diskusích o budoucnosti Schengenu.

Jelikož relevantní vnitrostátní úprava neumožňuje řádnou aplikaci nařízení ECRIS-TCN a zároveň je nutné implementovat požadavky této směrnice, vyžaduje adaptace tohoto nařízení a implementace předmětné směrnice změnu příslušných ustanovení zákona o Rejstříku trestů, zákona o trestním řízení soudním, zákona o Policii České republiky, zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů a zákona o Vojenské policii, a to v platném znění těchto zákonů. V souvislosti s výše uvedenými nezbytnými změnami se rovněž jeví jako vhodné upravit podmínky pro vydání pověření pro účely ověřování bezúhonnosti, a to podle zákona o sociálněprávní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

Tak jak konstatuje důvodová zpráva, členské státy jsou povinny implementovat směrnici nejpozději do 28. června letošního roku, přičemž den zahájení provozu systému bude dle nařízení stanoven komisí a to v závislosti na splnění podmínek vymezených v článku 35 odst. 1 nařízení, které zahrnují přijetí relevantních prováděcích aktů, provedení nezbytných technických a právních opatření pro shromažďování údajů ze strany členských států a úspěšné provedení souhrnného testu fungování systému. Pro přijetí opatření k zajištění souladu s tímto nařízením by však členské státy měly mít k dispozici alespoň 36 měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost.