Již čtvrtstoletí jsme členy NATO, již čtvrtstoletí tento fakt ohrožuje naši bezpečnost. Proč?

Řada odborníků na mezinárodní vztahy v 90. letech varovala před rozšiřování NATO na východ, protože se obávala mocenské nerovnováhy a vzestupu nacionalismu v Rusku, které by takový krok vyvolal. Z těchto odborníků jmenovitě připomeňme například slavného geopolitika Saula Bernarda Cohena. Dnes vidíme, že tyto obavy byly oprávněné.

Jen pár týdnů po našem vstupu do NATO zahájila tato organizace bez souhlasu OSN nálety na Jugoslávii. V rámci tohoto bombardování, prý vedeného humanitárními pohnutkami, zahynulo na 2000 civilistů. Přestože oficiálně aliance útočila jen na vojenské cíle, tak zasáhla například budovu čínské ambasády či budovu srbské televize a rozhlasu. Připomeňme, že útočit na civilní cíle se rovná válečnému zločinu. NATO nás zatáhlo do Afganistánu – prý u Kábulu se bojovalo za Prahu. K čemu naše angažmá reálně vedlo dnes vidíme.

Bezpečnostní strategie, kterou schválila tato vláda obsahuje několik zlověstných vět. Kromě opěvovaného členství v NATO totiž i to, že: „Bezpečnostní zájmy je navíc často nezbytné chránit i daleko za hranicemi České republiky.“ Tímto si vládnoucí moc připravuje půdu pro eventualitu, že USA budou chtít použít NATO při konfliktu s Čínou.

I současné koketování s třetí světovou válkou, totiž vyslání vojsk NATO na Ukrajinu, ukazuje, že tak dlouho dokud budeme členy tohoto nástroje amerického imperialismu, tak dlouho budeme ve stavu permanentního ohrožení – ohrožení, že budeme zataženi do konfliktu.